KLUB SPOLEČENSKÝCH VĚD

Návrat na hlavní stránku

Archiv - návrat na hlavní nabídku

Referáty - návrat na výběr

Referáty z uskutečněných akcí Klubu - vybraná položka:

13. srpna 2014 - středa 17,00-19,05
Panelová diskuse na téma
MORÁLKA DNEŠNÍ DOBY
za účasti psychologa (J.Zelina) a ekonoma (L.Šafránek)
Místo konání: Praha 1, Politických vězňů 9, místnost č. 153

     Text a foto LA (KSV)

Za účasti 25 posluchačů zahájil a řídil diskusi místopředseda KSV RSDr. Stanislav Zeman, CSc. (na prvním snímku vpravo).
Jako první vystoupil se svým příspěvkem psycholog PhDr. RSDr. Jiří Zelina (na prvním snímku uprostřed). Morálku definoval jako souhrn představ o správném jednání ve společnosti. Morálku nelze direktivně vymáhat a nelze ani soudně trestat její porušování. Otázkami morálky se zabývá etika jako jeden z oborů filozofie. Zatímco morální normy v malé skupině jednotlivců se vytvářejí poměrně rychle, morální standard pro velké celky, např. národy, se může formovat po celé generace. U jednotlivce se morálka formuje již od útlého věku. Vliv na ni mají nejbližší osoby - rodiče, sourozenci, později autority jako učitelé nebo politici. Dalším formujícím vlivem jsou např. umělecké zdroje, které působí na jedince především emocionálně. Vliv na utváření morálky dále mají uplatňované sankce nebo odměny za porušování resp. dodržování morálních norem. Faktorem, jehož význam roste s přibývajícím věkem jednotlivce, je jeho vlastní osobnost. Z vnějších faktorů jsou to pak různé kodexy, např. profesní.
Podle názoru Dr. Zeliny se v minulém režimu nepodařilo formulovat obecný kodex "socialistického člověka", ba ani se nedařilo důsledně aplikovat kodexy morálního chování na pracovištích. Zabýval se tím jen relativně úzký okruh filozofů mimo hlavní oficiální proud. Přesto dosud v české společnosti přetrvávají určité pozitivní hodnoty, které "nám brání [slepě] konzumovat kapitalizmus". V této souvislosti je třeba říci, že morálka má vždy třídní charakter: co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Obecné morální normy, které by měly platit pro solidární a kolektivistickou společnost, lze formulovat takto: (1) pracuj podle svých sil pro společnost, (2) pomáhej druhým, (3) za svou práci budeš odměňován podle možností společnosti. Proti tomu stojí zásady individualizmu s důrazem na vlastní prospěch, bohatství atd., jak je propagují současné pravicové proudy.
Je paradoxní, že v současné společnosti je morální chování často znevýhodňováno nebo dokonce stíháno (např. "nepřiměřená obrana"). Média místo publikování kladných příkladů chování raději uveřejňují zprávy vyvolávající negativní emoce a často sama porušují morální kodexy tím, že podávají tendenčně zkreslené informace. V uměni je dávána přednost extravaganci před skutečnými uměleckými hodnotami. V televizních pořadech a v počítačových hrách se často objevují nejen prvky, ale dokonce kult násilí (větší "padouch" je úspěšnějším hráčem).
Pokud jde o formulaci nejobecnějších morálních principů, lze akceptovat názor, že jsou obsaženy ve starozákonním desateru, které bylo nedávno doplněno o nové podněty v "desateru pro šťastnější život" současného papeže Františka, které formuloval v červencovém rozhovoru pro venezuelský list Viva (viz např. http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/10-rad-papeze-frantiska-pro-stastny-zivot). Stinnou stránkou je však v tomto kontextu minulost samotné katolické církve, která se mnohými svými činy diskreditovala (náboženské války, protireformace, čarodějnické procesy apod.).
Ekonom Mgr. Ing. Ladislav Šafránek, CSc. (na prvním snímku vlevo) ve svém úvodním slovu navázal na téma, jehož analýzu publikoval také knižně - hovořil o korupci. Korupční chování je jedním z přímých protikladů morálního chování. Ze širokého spektra možných korupčních jednání je podle současného práva trestný jen úplatek, přičemž musí dojít k přímému předání peněz mezi poskytovatelem a příjemcem úplatku, za což jsou oba trestně odpovědni. Korupční chování v obecném smyslu má však mnohem více podob. Obecně se jedná o situaci, kdy mezi dvěma nebo více subjekty dochází k transferu určitých hodnot na základě netržního principu. Z jedné strany je poskytnuta nějaká výhoda (přidělení zakázky, přednostní plnění nebo jiné zvýhodnění), z druhé strany je za to poskytnuta dohodnutá protihodnota (peníze, protislužba, jiná výhoda). Důsledkem je menší či větší deformace ekonomického prostředí. Podle odhadů prochází tzv. šedou a černou ekonomikou v ČR cca 19% HDP, v SRN 10% HDP, ve Švýcarsku 7% HDP, v Holandsku 12% HDP, v Bulharsku 42% HDP.
Nejzávažnější jsou případy korupce, kde jednou stranou korupčního jednání je subjekt veřejné správy (úředník, politik). Korupce pak prorůstá z ekonomické sféry do politiky, např. přetrvávající široce pojatá trestní imunita politiků zavání "samokorupčním" jednáním a může vést až k beztrestnosti v případech, které by jinak bylo možno označit za korupční. Veřejnost se pak zprostředkovaně stává dalším subjektem korupčního chování - jsou vydávány nadměrné prostředky z veřejných peněz, dochází k tolerování negativních ekologických dopadů staveb apod. Korupční jednání je umožněno mj. nedostatečnou kontrolou rozhodovacích procesů ve veřejném sektoru (zejména v porovnání ČR s jinými státy EU), přebujelou státní správou s neprůhlednými rozhodovacími procesy a obecně nízkou vymahatelností práva. Jedním z důsledků tohoto stavu je rostoucí apatie veřejnosti.
Ing. Šafránek dále připomněl dvě stránky etiky: (1) etika pozitivní - popisuje a hodnotí to, co existuje, (2) etika normativní - popisuje to, co by mělo být. Za teoretickou práci v oblasti hospodářské etiky byla v minulosti udělena jedna z Nobelových cen. Hospodářská etika je definována jako systém morálních norem regulujících chování subjektů působících v ekonomice.
V následné diskusi zaznělo 10 vystoupení posluchačů, kteří mj. uváděli některé modelové příklady neetického chování nebo připomněli konkrétní případy známé z veřejného prostoru (zdravotnictví, zadávání a realizace liniových staveb apod.). Jedna z diskutujících připomněla, že jedním ze znaků předchozích vyspělých civilizací před jejich kolapsem byla vysoká míra korupce. Jiný účastník uvedl, že i lhostejnost k porušování morálky je nemorálním chováním. Další posluchač zmínil, že nedostatečné mediální zákony umožňují ve sdělovacích prostředcích (včetně veřejnoprávních) zpochybňovat skutečné morální hodnoty, zkreslovat historii, bagatelizovat národní zájmy apod. Jiný diskutující vyjádřil znepokojení nad tím, jak rychle se podařilo "překlopit" kolektivistickou socialistickou morálku na sobeckou morálku kapitalistickou, která mj. vyznává "kult síly" - silnější má právo mít převahu nad slabším, slabost je "chybou" toho, kdo je nějak handicapován.

Poslední aktualizace:
18.8.2014 © KSV, LA

webadmin@klubspolved.cz