KLUB SPOLEČENSKÝCH VĚD

Návrat na hlavní stránku

Archiv - návrat na hlavní nabídku

Referáty - návrat na výběr

Referáty z uskutečněných akcí Klubu - vybraná položka:

9. června 2014 - pondělí 17,00-18,40
Ve spolupráci s Klubem mezinárodní politiky
Přednáška prof. Oskara Krejčího s diskusí
KAM KRÁČÍ UKRAJINA?
Místo konání: Praha 1, Politických vězňů 9, velký sál č. 76

          Foto LA (KSV)

Za účasti 50 posluchačů besedu uvedl Ing. Lubomír Vacek, CSc., předseda Klubu společenských věd (na druhém snímku uprostřed).
Host podvečera prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc. (*1948) v úvodním shrnutí konstatoval, že východiskem ze současné ukrajinské krize by mohla být federalizace země. Gubernátoři jednotlivých oblastí jsou zde jmenováni prezidentem a mohli by být vybráni takoví, kteří zajistí klid ve svých regionech. Zásah Ruska na východě Ukrajiny není pravděpodobný. Za současné situace nemají ani centrální vláda, ani autonomisté na východě země prostředky pro získání jednoznačné převahy. Proto zřejmě dojde k více či méně vynucené "pacifikaci" separatistických snah ve východních regionech. S odstupem času se ukáže, zda federalizace byla dostatečně účinným řešením a zda nebude nutné nakonec přistoupit k rozdělení Ukrajiny. I přesto, že budoucí upevnění státní suverenity nad celým územím Ukrajiny bude v souladu se snahami EU a zřejmě povede ke sblížení Ukrajiny s EU, nemusí to být pro EU "výhra", zejména vzhledem ke stavu ukrajinské ekonomiky a k národnostnímu pnutí v zemi. Ze stejných důvodů může během několika nejbližších let znovu dojít k vyhrocení sporů o budoucím směřování Ukrajiny. Nedávná volba prezidenta zdaleka nebyla tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát na první pohled. Propadla jak J. Timošenková, tak dosavadní prozatímní prezident. Ve východních regionech nehlasovali příznivci autonomie a jiným voličům tam hlasování nebylo umožněno. Na Zakarpatské Ukrajině měl před vypuknutím krize silnou podporu tehdejší prezident V. Janukovič. Dalšími faktory budoucí nestability mohou být náboženské rozdíly. Pravoslavná komunita na Ukrajině je rozdělena do působnosti dvou patriarchátů - kyjevského (se silnějšími nacionalistickými prvky) a moskevského. Na západě Ukrajiny je silná katolická komunita. Bude záležet na tom, zda náboženské a etnické menšiny a majority v jednotlivých regionech se budou navzájem chovat kooperativně nebo konfliktně. Např. krymští Tataři se přiklonili k odtržení Krymu od Ukrajiny.
V širším pohledu prof. Krejčí komentoval rozpory mezi Ruskem a Západem. V jádru se jedná o spor trvající již několik století. Tento spor má geopolitický rozměr a je trvale udržovaný především ze strany Západu. Přitom při dočasném dosažení převahy jedné či druhé strany nemá toto soupeření východisko - co jedna strana získá, to druhá ztratí, a příště je tomu zase naopak. Po ekonomické stránce je současná situace taková, že byl založen Euroasijský obchodní svaz mezi Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem, tedy dosavadními členy celní unie, a v brzké době se počítá s přistoupením Arménie a Kyrgyzstánu. Počítalo se také s Ukrajinou, ale ta se teď zřejmě začne opět sbližovat s EU. Na druhé straně bylo schváleno vytvoření ukrajinsko-polsko-litevské vojenské brigády (čeká se na ratifikaci), což znamená přímé propojení států NATO a Ukrajiny. Snahy o získání Ukrajiny do EU a NATO jsou zřejmě součástí globální snahy Západu nejen o oslabení Ruska, ale zprostředkovaně o oslabení pozice Číny jako rychle se rozvíjející ekonomiky. V nedávných dnech byla podepsána dohoda mezi Čínou a Ruskem o dodávkách ruské ropy a plynu na příštích 30 let. V současné době představuje ruská ropa pouze cca 6% čínské spotřeby této suroviny a ruský plyn dokonce jen cca 4% čínské spotřeby plynu. Nová dohoda má sice relativně velký objem, ale její realizace bude vyžadovat nemalé investiční náklady. Ve vzájemném objemu obchodu jsou USA pro Čínu mnohonásobně větším partnerem než Rusko.
V další části přednášky se prof. Krejčí věnoval i některým globálním otázkám. Například uvedl, že současná snaha Západu o rozšíření jeho vlivové sféry se nápadně soustřeďuje do geografického pásma mezi 20. a 40. rovnoběžkou severní šířky. Jako jeden z využívaných nástrojů se jeví snaha vyvolat chaos v zájmových regionech a následně ho využít k získání ekonomického a politického vlivu. Přes původní naděje, vkládané do prezidenta USA B. Obamy, dosud nedošlo k realizaci žádného z jeho předvolebních slibů - ani vnitropolitických (reforma sociálního pojištění) ani zahraničněpolitických ("reset" vztahů s Ruskem, stažení vojsk z Afghánistánu). Nedošlo tak k reálné distanci od předchozí politiky G. Bushe.
Z evropského hlediska se postupně stírá rozdíl mezi EU a NATO. Tato dvě integrační uskupení jsou stále více personálně propojena. Přestože EU a USA mají k některým mezinárodním otázkám a problémům formálně odlišné postoje, nakonec v rozhodujících momentech vždy USA prosadí své řešení. Od r. 1999 byla změněna doktrína NATO v tom, že je možné překračovat ustanovení 5. článku Severoatlantické smlouvy a zasáhnout vojensky proti jinému státu i v případech, kdy není napaden žádný členský stát NATO. Tato doktrína je vztahována na tzv. euroatlantický prostor, který však není blíže specifikován. Tato změna doktríny souvisí se současným procesem "securitizace" nevojenských mezinárodních problémů, např. otázka těžby a prodeje ropy je prohlašována za bezpečnostní problém. S tím souvisí i změna konceptu mezinárodního práva, jehož vůdčí myšlenkou dosud byla nedotknutelnost státní suverenity spolu s nezadatelným právem občanů rozhodovat o poměrech v dané zemi ("suverenita lidu" podle paktů o lidských právech z r. 1966), tedy principy vycházející z Charty OSN na základě zkušeností z 2. světové války. Od 70. let 20. století se však stále více prosazuje teorie "humanitárních intervencí" na základě "kolektivní odpovědnosti", ale bez jasného principu, kdo má rozhodovat o případných intervencích do suverenity "provinilých" států. Příkladem může být bombardování bývalé Jugoslávie v r. 1999.
V následné diskusi, kterou řídil místopředseda Klubu společenských věd RNDr. Václav Exner, CSc. (na druhém snímku vpravo), vystoupilo celkem 11 účastníků, na jejichž dotazy přednášející ochotně odpovídal.
K otázce globálního směřování současného světa prof. Krejčí uvedl, že dosud posledním pokusem o "nový světový řád" byl neokonzervativní koncept, který však zcela selhal a postupně ztratil všechna svá myšlenková centra. Nyní se Západ řídí spíše zásadou "zachraň, co se dá". V návaznosti na někdejší studenou válku pokračuje ingerence tajných služeb do poměrů v zájmových zemích, např. podněcování a organizování nejrůznějších "barevných revolucí". Z potenciálních krizových scénářů do budoucna nelze zcela vyloučit ani případný výlečný konflikt, který by mohli někteří politici považovat za prostředek k ovládnutí věřitelských zemí, nalezišť důležitých surovin apod.
K ekonomickým otázkám prof. Krejčí mj. uvedl, že posuzování výkonnosti ekonomik podle ukazatele HDP (hrubý domácí produkt) může být ošidné. Např. Čína nezapočítává do HDP produkci pro vnitřní trh, USA naopak započítávají i přírůstky kapitálu bank apod. Přestože ekonomiky zemí jako Čína, Indie nebo Vietnam rostly až o 10% ročně i v době ekonomické recese Západu a jejich roční tempa růstu jsou dlouhodobě vyšší než na Západě, mají tyto státy stále nízké hodnoty HDP na 1 obyvatele. Jsou také rozdíly mezi těmito zeměmi, např. v Indii je menší účast státu na podnikání, takže Indie má nižší dynamiku růstu než Čína. Stinnou stránkou rozvoje je skutečnost, že např. v řadě států Tichomoří je průvodním jevem ekonomického růstu také růst zbrojního potenciálu. Ekonomická síla USA je dána především (a) velkým počtem inovačních center se špičkovými vědci z celého světa, s kvalitním zázemím a s nejefektivnějšími informačními systémy, (b) rozsahem vojenskoprůmyslového komplexu, který je schopen zásobovat (c) celosvětově rozložené vojenské síly USA i za cenu vysokých nákladů. Globální rozpínání USA v podstatě začalo již od vyhlášení nezávislosti samotných Spojených států. Tehdy nešlo o osvobození původních obyvatel kolonie od cizí nadvlády, ale o osamostatnění osadníků od vlastní mateřské země s deklarovanou demokracií směrem dovnitř, ale nikoli navenek (např. vůči Indiánům). Dále následovala expanze od východního pobřeží na západ až k Tichému oceánu, na jih směrem do Střední Ameriky a následně za Tichý oceán dále na západ (Filipíny). Šlo nejprve o územní expanzi, ale vzápětí také o expanzi ekonomickou. USA zároveň měly výhodné podmínky pro svůj rozvoj v důsledku geografické polohy, která je klimaticky mnohem příznivější než poloha původní mateřské země osadníků - Anglie. Převážná část území USA geograficky spadá do základního civilizačního pásma, kde ve stejných zeměpisných šířkách vznikaly a rozvíjely se vyspělé civilizace v euroasijském prostoru. USA mají na svém území i rozsáhlé nerostné bohatství - k tomu lze z poslední doby zmínit nabídku na export břidlicového plynu do Evropy jako krok k omezení její závislosti na dovozu plynu z Ruska. Díky uvedeným výhodám mají USA stále výhodné postavení ve světě a dokud budou moci dále globálně expandovat, nepocítí jejich obyvatelé skutečně závažnou sociální diferenciaci.

Poslední aktualizace:
10.6.2014 © KSV, LA

webadmin@klubspolved.cz