Předchozí roky:     2008     2009     2010

 

2011

 

5. října se za řízení dr. Františka Neužila konal filozofický seminář, jímž vyvrcholil cyklus přednášek o obsahu soustavy filozofické teorie Slavoje Žižka. Úvodní slovo přednesl dr. Michael Hauser, jenž především zdůraznil obdivuhodnou šíři záběru slovinského filozofa: Žižek napsal řadu knih i článků o Hegelově i Marxově filozofii, o nacismu i komunismu, stejně jako například o filmové tvorbě atd.; z kategoriálního systému Lacanovy psychoanalýzy odvodil nástroje poznávací činnosti, které mohou sloužit i politické praxi moderní radikální levice – Žižek totiž bez rozpaků operuje pojmy jako „třída a třídní boj“, „diktatura proletariátu“, „socialistická revoluce“, znovu uvádí do „teoretického diskursu“ globalizovaného kapitalismu pojem „komunismus“, nebojí se ani přihlásit k Leninovi a „marxismu-leninismu“, o sobě prohlašuje, že je „dialektický materialista“. Ze „tří řádů bytí“, na nichž jako na opěrných pilířích spočívá kategoriální soustava lacanovské psychoanalýzy – „Symbolično“, „Reálno“ a „Imaginárno“, zavádí Žižek do společenského a filozofického myšlení zvláště pojem „Reálno“ coby těžko polapitelný, vybočující živel, jenž narušuje uspořádanou realitu „Symbolična“. Žižkova filozofická koncepce je především polemikou s módními neoliberálními teoriemi o konci dějin filozofie i reálných lidských dějin, o tom, že tímto koncem dějin je kapitalismus v neoliberálním pojetí, neboť prý odpovídá „věčné a neměnné lidské přirozenosti“. Žižek se v poslední době zabývá marxistickou politickou ekonomií a uvádí, že po Marxově smrti došlo k rozštěpení na dvě vývojové linie, které se vzájemně rozešly díky „paralaxe“ mezi ekonomikou a politikou, kvůli nepochopení toho, že nelze převést ekonomiku na politiku a naopak, a tudíž nemůže být ekonomika výsledkem politických rozhodnutí, ale stejně tak údajně není možné, aby byla politika koncentrovaným vyjádřením ekonomiky: na linii komunistickou, která zdůrazňovala oblast ekonomiky neboli výroby, a na linii sociálně demokratickou, jež kladla důraz na sféru politiky čili rozdělování.

Následná diskuse svérázným způsobem kopírovala šíři záběrů intelektuálních výbojů slovinského filozofa. Zapojilo se do ní svými poznámkami a stanovisky deset přítomných účastníků, kteří se zabývali různými aspekty Žižkových názorů včetně stanoviska, že dialektikem asi Žižek je, že by však byl zároveň důsledným filozofickým materialistou, o tom by bylo možné mít jisté pochybnosti.  Celkově lze říci, že závěrečná diskuse mohla být k Žižkově filozofii trochu kritičtější, aniž by sociálně filozofickému myšlení slovinského filozofa jakkoliv upírala jeho zásluhy. Ty spočívají především v tom, že dokáže zdravě provokovat a někdy až k zuřivosti přivádět ideologické „úhelné kameny“ systému kapitalistického vykořisťování a hlasatele věčnosti kapitalistického řádu ve sféře „teoretického diskursu“ „postmoderního“ globalizovaného kapitalismu (zvláště když z jeho teorie subjektu vskutku vyplývá, že „strašidlo revoluce stále hrozí“) – a už za tohle náleží Slavoji Žižkovi bezesporu dík a má smysl se jeho myšlenkami zabývat.

 

29. června se uskutečnila beseda k přípravě objektivní analýzy nedávné historie za účasti 23 přítomných. Ing. Lubomír Vacek v úvodu shrnul hlavní zásady pro přípravu historického materiálu: 1. stanovit metodiku práce na historické analýze, 2. navrhnout širší pracovní tým a jeho užší vedení, 3. směřovat práci nejen ke shromažďování a formulaci informací, ale i k jejich analýze a následné syntéze (abstrakci), 4. dbát na objektivitu, vědeckost a týmový charakter práce, 5. stanovit osnovu a provést výběr použité literatury, včetně podkladů ze Slovenska, týkajících se společné minulosti, 6. vést rozhovory s pamětníky, 7. zveřejňovat průběžné informace o stavu prací. V následující diskusi, kterou řídil dr. František Kovanda, vystoupilo 11 účastníků. Vyslovili podpůrné i částečně skeptické názory, týkající se rozsahu práce a potřebných lidských kapacit, převládaly však konkrétní podněty - na co se zaměřit, čím začít, jakých chyb se vyvarovat. Host jednání, místopředseda KSČM JUDr. Stanislav Grospič, připomněl zájem vedení KSČM o plánovanou historickou práci, vyjádřil přesvědčení, že KSV se tohoto úkolu iniciativně zhostí, a zdůraznil, že připravovaná práce by měla podnítit zájem mladší generace historiků i širší veřejnosti o naši nedávnou i dřívější historii bez uplatňování jednostranných ideologických interpretací. Závěrem byl stanoven termín první schůzky zájemců o práci v budoucím týmu.

 

22. června se uskutečnila přednáška grafologa Stanislava Hendrycha na téma “Psychologie a politická orientace občanů“ s následnou diskusí. Jednání za účasti 25 přítomných řídil dr. Jiří Blecha. Dlouholetý člen Klubu Stanislav Hendrych v úvodu doporučil grafologickou literaturu jako užitečný podklad k poznání lidské psychiky. Upozornil na nebezpečí koncentrace agresivity v určitých komunitách a na její projevy ve válečných konfliktech, vojenských agresích a v militantním náboženském fundamentalismu, přestože nositelé této agresivity podvědomě vědí, že jejich chování není správné. Dále vyslovil tezi, že příznivci politické levice mají sklon k altruismu a považují egoistické chování za špatné, kdežto příznivci pravice považují egoismus za přirozený a obviňují altruisty z pouhé přetvářky. Lidé mají různé (stupně) sebeovládání – malé, zdravé, blokované, kolísavé. Poruchy v lidském chování mohou být způsobeny patologickým stavem spojení mezi jednotlivými částmi mozku a mohou se nejčastěji projevovat jako nedostatek vůle nebo nedostatek emocí. K volebnímu chování S.Hendrych uvedl souvislost mezi emocemi a chováním voliče: 1. zlost ó radikálnost volby (extremistické strany), 2. úzkost ó obavy z některých stran (uměle živené propagandou), 3. smutek ó skepse (nevolič – nemohu nic změnit), 4. radost ó optimismus (když zvolím „svou“ stranu, po volbách bude líp). Volební kampaň by měla podporovat optimismus, nikoli skepsi, jak tomu většinou bývá.

Kromě chování egoistického a altruistického existuje dosud oficiálně nepojmenovaný druh chování, který by se dal označit slovem „prosociální“. Prosociální chování je člověku vrozené a je třeba ho dále rozvíjet od nejútlejšího věku, kdy se začíná formovat sociální vyzrálost člověka. Důležitá je schopnost empatie (vcítění): 1. co cítí druzí, 2. jak mě druzí vnímají, 3. schopnost nadhledu, pozice nezaujatého pozorovatele (často označovaná jako moudrost), 4. vidění sebe sama jako součást celku (pocitově, nikoli fyzicky), sounáležitost. V pracovních kolektivech se začíná preferovat týmová spolupráce před soutěživostí. Vzhledem k rostoucí poptávce po této schopnosti by se jejímu rozvoji neměly věnovat jednotlivé firmy, ale školy. Na straně školy i rodičů chybí snaha o rozvoj schopností a dovedností mladé generace.

Přednášející i účastníci v následné diskusi připomněli, že zatímco část dělníků podporuje politickou pravici, naopak sociálně vyzrálejší část menších podnikatelů podporuje levici. Současný „predátorský“ společenský systém promyšleně vytváří egoistického člověka, staví lidi do rolí lovec – kořist a vede k frustraci a vynucenému přizpůsobení člověka tomuto prostředí. Ani političtí exponenti levice nejsou uchráněni před pokušením chovat se egoisticky, když se dostanou do vedoucích pozic.

I přes výhrady několika přítomných sociologů a psychologů, kteří poukázali na kontroverzní charakter některých vývodů přednášejícího, byla přednáška s diskusí dobrou součástí osvětového programu Klubu.

 

8. června se uskutečnila beseda s Ing. Petrem Uhlem za účasti 52 přítomných. Ing. Lubomír Vacek přivítal známého českého ochránce lidských práv a publicistu s tím, že by toto setkání mělo být úvodem k připravované konferenci KSV „O uplatňování lidských práv v České republice a v mezinárodních souvislostech“, která by se měla konat na podzim a na kterou tímto Petra Uhla vedení KSV srdečně zve.

Petr Uhl pozvání na místě přijal a ve svém vystoupení seznámil účastníky s hlavními důvody, proč je problematika lidských práv tak závažná. Připomněl morální význam Všeobecné deklarace lidských práv a další dokumenty, které postupně přijala Organizace spojených národů, a povinnost vlád jednotlivých států dodržovat příslušné mezinárodní smlouvy, úmluvy a pakty. V dalším se věnoval založení neformální československé občanské iniciativy Charta 77, která kritizovala tehdejší politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách. Připomněl, že byl vedle J.Němce, L.Hejdánka, Z.Mlynáře, J.Patočky, V.Havla, P.Kohouta, L.Vaculíka a J.Hájka jedním z jejích organizátorů a signatářů. Signatáři měli různá povolání a byli různých politických i náboženských vyznání. O síle levicově orientovaných signatářů svědčí i fakt, že z celkových 2242 původních signatářů jich polovina bývala členy KSČ (1121). Uvedl, že osobně nikdy nebyl členem žádné strany, dodnes se však hlásí k marxistickému světovému názoru, ale není „revolučním“ marxistou, když na protest vystoupil ze IV. Internacionály v roce 1991. Od té doby se věnuje lidským právům (mj. člen komise ČSSD pro uplatňování lidských práv, vládní zmocněnec pro lidská práva za Zemanovy vlády) a je také komentátorem deníku Právo. Těžce nesl rozdělení Československa, k němuž došlo nedemokratickým způsobem, a proto také sváděl několikaletý zápas o přiznání slovenského a českého občanství. Odmítá zákon o tzv. 3. odboji a projevy antikomunismu považuje za účelovou záležitost.

V následné diskusi, kterou řídil Ing. Otakar Lanc, vystoupilo s doplňujícími dotazy a připomínkami sedm přítomných. Pokud jde o vlastní osobu Petra Uhla, byl oceňován jeho kritický přístup k řadě aktuálních společenských problémů na stránkách Práva a na internetu, včetně odmítavého postoje k „humanitárnímu bombardování“ Jugoslávie a k vojenským akcím NATO v Libyi. Na přímou otázku Petr Uhl sdělil, že osobně nevidí důvody, proč by Haló noviny nemohly publikovat Chartu 77 a její marxistické zhodnocení. Obšírněji osvětlil okolnosti vydání zprávy o událostech na Národní třídě 17.11.1989 (zpráva o mrtvém studentu Šmídovi) a dovodil, že „sametová revoluce byla i dílem chorobné prolhanosti Drahomíry Dražské“. Diskutující poukázali na širší mezinárodní souvislosti listopadových událostí roku 1989 a právě tak přípravy a uplatňování závěrů Helsinské konference v r. 1975, než jak ve svém výkladu postihoval Petr Uhl.

Ohlas besedy byl v zásadě pozitivní, třebaže někteří její účastníci předpokládali, že bude víc odpovídat původně oznámenému tématu „S Petrem Uhlem o lidských právech z pozic politologie a filozofie“.

 

1. června proběhla diskuse na téma "K levicovému pojetí politologie", které se zúčastnilo 18 zájemců. Jednání řídil Ing. Lubomír Vacek a jako hlavní smysl výměny názorů označil snahu vyjasnit si, jak v tomto oboru na půdě KSV pokračovat dál. Připomněl podnětnou práci dr. Jiřího Bauera a prof. Ivana Svitáka v této sféře a uvítal na jednání prof. Jana Škalouda, předního českého politologa a zakladatele tohoto oboru v někdejším Československu. Pozornost věnoval vztahům oborů politologie - vědecký socialismus - vědecký komunismus a potřebě vyjasnění vzájemných stanovisek.

Prof. Jan Škaloud se zabýval vznikem a vývojem politologie ve světě a u nás a konstatoval, že se postupně stala vědeckou disciplínou. Je považována za nejsložitější vědecký systém, jehož předmětem zkoumání jsou jak objektivní, tak i subjektivní stránky života společnosti. Vznikla v USA v 19. století na základě objektivní potřeby hledat účinné způsoby řízení společnosti. Dnes jsou katedry politologie téměř na všech společenskovědních vysokých školách. Za politologii však není možné považovat běžné komentátorství. Tématu politologie se věnuje ve světě mnoho autorů a také u nás se jejich počet zvyšuje (v poslední době např. Andrew Heywood: Politologie, B.Říhová: Přehled moderních politologických teorií, David Šulc: Česká politologie). Politologie se samozřejmě stále vyvíjí a není v jejích možnostech odpovědět vždy pohotově na aktuální otázky.

V diskusi se svými podněty a názory vystoupilo 10 přítomných, kteří ocenili zasvěcený výklad prof. Škalouda a přivítali projednávání tohoto tématu. Poukázali na to, že každé společenskovědní zkoumání má svoje ideologické důsledky a ve všech společenských vědách se promítají politologické aspekty. Současný dynamický vývoj ve světě se odráží také v zaujímání stanovisek uznávaných politologů, do nichž se promítají i základní politické postoje. Byl připomenut názor, že "politika je věda i umění", který postihuje další aspekt politologie jako vědy. U společenských věd je těžké empiricky dokazovat správnost určitého poznatku, a pokud jde o politiku, jedná se o činnost všech lidí, ať chtějí nebo nechtějí. Přítomní se shodli v názoru, že politologie v činnosti KSV by se měla promítat do výběru klíčových témat, která hýbou veřejností (např. stav uplatňování demokracie v naší společnosti, problematika lidských práv). Předložená doporučení se promítnou do plánu akcí KSV na příští období.

 

25. května se konal za účasti 18ti přítomných filozofický seminář k problematice dialektického materialismu. Zásadní výklad provedl dr. František Neužil, který jednání také řídil. Ve svém vystoupení se zaměřil na stručný nástin myšlenkového obsahu kategorií filozofického systému, který by bylo možné označit jako moderní a "revoluční" materialismus, neboť v něm organicky splývá materialismus s dialektikou: 1. není možné opravdu důsledné materialistické řešení základní filozofické otázky bez dialektiky a historický vývoj dialektiky dokládá, že chce-li být dialektika racionální filozofickou teorií, logikou a teorií rozvoje lidského poznávacího rozumu a vědeckého poznání objektivní skutečnosti, musí se spojovat s materialistickým filozofickým světovým názorem; 2. z toho především plyne, že hmotu musíme chápat v duchu světonázorového monismu jako substanci, jak ji rozuměl Spinoza, jenž na svou dobu radikálně promýšlel pojetí světa jako něčeho nestvořeného ničím předsvětským či nadsvětským, jako soběstačného jsoucna, jež musí být vysvětleno ze sebe sama; 3. moderní materialismus ovšem chápe pohyb jako způsob existence hmoty, přírodního kosmického celku, přičemž "revolučně" materialistický filozofický obraz světa rozvíjí samovývojové pojetí pohybu hmoty jako substance, která má dva atributy - časoprostorovou rozlehlost a odrazivou schopnost; 4. tím se utváří monistický filozofický světový názor, v němž vyvstává hmota jako organická celistvost hierarchicky uspořádané soustavy forem hmoty, materiálního samopohybu, jež začíná na úrovni mechanického pohybu a končí vývojovou formou sociálně historické hmoty, společenského bytí; 5. z toho dál vyplývá, že na jistém vývojovém stupni ze sebe hmotná příroda, materiální přírodní samovývoj coby substance rodí subjekt, jímž je člověk, lidský rod jakožto předmětná bytost, jejíž aktivní a činné bytí spočívá ve smyslově předmětné praxi, předmětně přetvářecí činnosti, která pozvedá přírodní materiální pohyb na strukturně systémovou vývojovou úroveň sociálně historického hmotného pohybu, čímž dospívá též vrcholné vývojové formy i rozvoj odrazivé schopnosti hmoty a tak dospívá k pojmově teoretickému myšlení a společenskému a individuálnímu vědomí a sebevědomí; 6. zdá se být tak zřejmým, že moderní filozofický materialismus chápe hmotu jako jednotu protikladných určení - jako jednotu substance a subjektu, hmotné přírodní substance a subjektivity lidských bytostných předmětných sil, což svého času umožnilo Marxovi, aby v první tezi o Feuerbachovi zkritizoval filozofický idealismus za to, že sice rozvíjel aktivní stránku vztahu člověka ke světu, ovšem pouze abstraktně, jelikož idealismus nezná lidskou činnost jako činnost smyslově předmětnou.

V diskusi vystoupilo 6 účastníků, kteří v zásadě přivítali uspořádání semináře k této závažné problematice a detailněji se zabývali některými dalšími odbornými podněty, jako např. "nesubstančním" modelem hmoty Egona Bondyho jako filosofickým zdůvodněním lidské svobody, posuzováním vztahu mezi hmotou a vědomím i očima ontologického dualismu a pluralismu, gnozeologickým vymezením hmoty formulovaným Leninem v knize "Materialismus a empiriokriticismus". Bylo konstatováno, že problematika dialektického materialismu je jedním z nejobtížněji zvládaných filozofických oborů a že k němu samozřejmě můžeme mít i řadu přístupů, jako vědecko filozofický, přírodovědecký, ideologický (soustava myšlenek spjatých s politickou mocí), a v každém případě jeho rozvíjení je významnou kolektivní záležitostí.

V plánu práce KSV se počítá s dalšími přednáškami o dialektice a jejím významu pro postižení jevů a procesů současného světa.

 

18. května se uskutečnila přednáška "S Ransdorfem o marxismu I.". Jednání, které řídil Ivo Látal sr., zahájil předseda KSV Lubomír Vacek, který ocenil skutečnost, že se Miloslav Ransdorf přes velkou pracovní angažovanost (mj. poslanec Evropského parlamentu a místopředseda KSČM) uvolil vystoupit v cyklu přednášek, které by měly zmapovat současný stav marxistického myšlení u nás a ve světě. V této souvislosti připomněl velký přínos a jedinečný ohlas přednášek Ivana Svitáka na počátku devadesátých let, které ve své době na půdě tehdejšího KSP upoutávaly svou zasvěceností zaslouženou pozornost. Publikační a politická aktivita Miloslava Ransdorfa vytvářejí dobré předpoklady k tomu, aby zájem o studium marxismu v naší zemi dál narůstal.

Miloslav Ransdorf v úvodu hovořil o dobových souvislostech zahájení práce na díle, které vydal pod názvem "Nové čtení Marxe" a na jehož druhém díle, který by měl vyjít do konce roku 2011, intenzivně pracuje. Připomněl 100. výročí úmrtí Karla Marxe v roce 1983, kdy si politicko teoretická fronta soc.zemí počínaje Sovětským svazem nevěděla dost dobře rady, jaké stanovisko k jeho dílu zaujmout. Dál potom seznámil přítomné se záměrem setkávání na půdě KSV k otevřené výměně názorů na problematiku marxismu v současné etapě společenského vývoje. V zásadě se jedná o pojednání následujících témat: 1. jak se marxismus historicky vyvíjel a jaký je jeho současný stav; 2. marxismus v historii, sociologii, kulturologii a dalších společenskovědních oborech; 4. vztah marxismu a politické ekonomie; 5. marxismus a přírodní vědy;  6. interpretace historie komunistického hnutí. Už při tomto výkladu citoval desítky děl českých a zahraničních autorů a názorů některých osobností. Zvláštní pozornost bude ve svých výkladech věnovat aplikaci marxistických myšlenek v zemích, které se považovaly nebo považují za socialistické. Podle jeho názoru 60. léta u nás v tomto směru byla plodnější (např. K.Kosík: "Dialektika konkrétního") než období perestrojky v SSSR. Vztah mezi filozofií a marxismem jako klíč k pochopení dějinného vývoje nebyl u nás samozřejmý. V západních zemích marxismus svou životní sílu neztratil (např. Gramsci - vztah k občanské společnosti). Živnou půdou marxismu je v současné době globalizace a strukturální problémy kapitalismu a jeho krize. Marxismus má dnes globální rozměr a není záležitostí pouze jednotlivých zemí nebo politických stran. V závěru svého vystoupení zdůraznil, že mu jde o maximální zpětnou vazbu a komunikaci při posuzování jednotlivých otázek a problémů.

Přednášku vyslechlo 60 účastníků a v diskusi jich vystoupilo pět. Jejich komentáře a podněty se zabývaly současnými projevy antikomunismu a antimarxismu a nutností nalézat nové způsoby vedení dialogu se společností. Bylo zdůrazněno, že bez silného kulturního náboje nelze získat uznávané společenské postavení. Zároveň je zapotřebí vzdát se představy jediného nositele pravdy. Evropská levice zatím nenalézá reálné odpovědi na problémy doby a tomu odpovídá i její současné postavení na politické scéně. Pokud jde o situaci u nás, mnoha členům KSČM a sympatizantům vadí, že velká část aktivit strany je zaměřena do vlastních řad a že stále je nedostatečné aktivní působení a reagování na problémy, se kterými se dnes setkává valná část lidí.

Jak na závěr konstatoval Ivo Látal sr., výklad Miloslava Ransdorfa byl přijat s velkou pozorností a další jeho přednášky budou zařazeny do programu KSV v druhé polovině roku.

 

27. dubna se konala přednáška s diskusí na téma "Současná ekonomická situace zvláště na Slovensku". Za účasti 23 přítomných jednání řídil Ing. Karel Procházka, který na této akci KSV přivítal slovenskou ekonomku Ing. Janu Staroselskou. Ta se ve své přednášce zabývala důsledky vývoje po listopadu 1989 a po vytvoření samostatného slovenského státu v ekonomické sféře. Poukázala na to, že - obdobně jako v České republice - došlo k zásadní změně ve vlastnických vztazích včetně dominantního postavení zahraničních společností ve finančnictví a v rozhodujících hospodářských podnicích a odvětvích. Zhodnotila působení jednotlivých vládních garnitur v průběhu osmnácti let a výrazné negativní dopady finančně hypoteční krize ve Spojených státech na světovou ekonomiku a přímo na Slovensko. Dochází k nárůstu nezaměstnaných, počtu exekucí a chudých a středně movitých vrstev obyvatel, na jejichž bedra negativně dopadají opatření pravicově orientovaných vlád, jednoznačně zvýhodňujících bohaté (daně, zdravotnictví, důchodci). Zvláštní pozornost věnovala systému soukromého důchodového připojištění, které se ukazuje jako velice rizikové a navíc hodnota vložených prostředků se na základě provedených analýz v průběhu 15ti let sníží o 25 až 33 procent. Pravice podle jejího názoru cílevědomě snižuje daňové příjmy veřejných rozpočtů a tak omezuje zdroje pro uspokojování nároků lidí z veřejných služeb. Na druhé straně vláda Ivety Radičové zdvojnásobila příspěvek do Fondu finanční stability eurozóny, určeného pro předlužené státy, třebaže např. v Irsku je minimální mzda čtyřnásobně vyšší než ve Slovenské republice. Přednášející poukázala na některé praktiky zahraničních firem při minimalizování odvodu daní do slovenského rozpočtu a na zranitelnost slovenské ekonomiky pěstováním vybraných zemědělských plodin (řepka, kukuřice, slunečnice).

V diskusi se svými konkrétními dotazy a připomínkami vystoupilo osm přítomných, kteří pozornost zaměřili na současné rozložení politických sil na Slovensku, složitosti působení a postavení KSS, silně oportunní vystupování odborářských organizací, antikomunistické působení médií, poměrně silný katolicismus a nemilosrdné vykořisťování zahraničními společnostmi. Zároveň se konstatovalo, že mnoho problémů na Slovensku a v Česku je obdobných, že důsledně levicově orientované síly v obou zemích by ještě více měly vzájemně využívat zkušenosti z prosazování zájmů neprivilegovaných vrstev společnosti a že Klub společenských věd je připravený takovýmto druhem akcí tomu napomáhat i v budoucnu.

 

20. dubna se konala diskuse na téma "Současná kulturní publicistika". Jednání proběhlo za účasti 25 přítomných a řídil ho Otakar Lanc. S obsáhlým úvodním slovem vystoupil místopředseda Unie českých spisovatelů Michal Černík. Na základě svých bohatých publicistických a organizátorských zkušeností zhodnotil celkovou situaci v oblasti české kultury, která se podle jeho názoru vyznačuje výrazným úpadkem, úzce spjatým s odnárodněním všech druhů našich médií a ruku v ruce s tím i distribučních sítí. Na rozdíl od situace v zemích Evropské unie, kde se nedopouští víc než 30 % účasti zahraničních podnikatelů v oblasti sdělovacích prostředků, u nás jsou téměř stoprocentně v rukou zahraničního kapitálu. Jsou to média, která dělají politiku, vytvářejí společenské myšlení včetně celé šíře kulturních hodnot. Proto je tristní stav při vymazávání paměti národa a zpochybňování a znehodnocování valné části toho, čím česká kultura přispěla ke světovému kulturnímu dědictví. Média jsou zaměřena na konzum, na vytváření pohádkových iluzí, k čemuž slouží vymyšlené příběhy a prosazování rubrik a pořadů k obrazu manažerů. Cílem je zbavit lidi vlastního myšlení, jak na to kdysi upozornil publicista Bořivoj Čelovský (kniha "Konec tisku v Čechách"). K situaci vydala Unie českých spisovatelů provolání a její zástupci měli v průběhu let řadu jednání včetně s býv. ministrem kultury Dostálem, ale na stavu se nic nezměnilo a nemění. V kulturní oblasti jako v celém našem životě vládne byznys, literatura a ostatní projevy tvůrčího umění jsou vytlačovány ne diktátem, ale terorem zisku a zatím se nedaří tento stav změnit.

V diskusi vystoupilo 10 účastníků, kteří ocenili vysokou objektivitu a zasvěcenost úvodního vystoupení, které navíc obsahovalo i vhled do materiálního zázemí kultury. Na řadě konkrétních příkladů vyjádřili kritické připomínky ke stavu české novinařiny, k její uniformitě a uplatňování nově zavedených a prosazovaných modelů. Naproti tomu byl kladně hodnocen široký záběr a úroveň kulturní rubriky Haló novin, Obrysu-Kmene a časopisu Lípa. Jen v několika málo kulturních periodikách můžeme pozorovat snahu přece jenom objektivněji informovat o kulturních a historických událostech a zveřejňovat stanoviska, která nejsou pouze poplatná panujícím politickým zájmům a trendům. Za současné situace považují účastníci za mimořádně důležité nalézat příležitosti k oslovení širší veřejnosti v těchto sdělovacích prostředcích, jako se tomu např. stalo nedávným zveřejněním eseje Michala Černíka "Konce českých iluzí" v Literárních novinách, který neušel pozornosti širší veřejnosti. Diskutující dál poukázali na amerikanizaci kultury u nás a ve světě a na důsledky tohoto vlivu včetně nebývalého nárůstu bulvárnosti a také vulgarizace českého jazyka.

 

30. března se konala přednáška dr. Ivana Davida na téma "O vztahu KSČM a ČSSD". Padesát dva účastníků pozorně vyslechlo osobní hodnocení přednášejícího, pokud jde o současný stav působení levicových sil na naší politické scéně, kdy na rozdíl od situace v některých západoevropských zemích se nedaří docházet k dohodám o společném postupu proti asociálním opatřením současné pravicové vládní garnitury. Poukázal na skutečnost, že v řadách ČSSD i KSČM jako hlavních levicových subjektů se projevuje vzájemná nedůvěra, pramenící z historických zkušeností, které se s obtížemi překonávají. Neexistuje obecná levicová identita, čímž trpí levicové hnutí v Evropě a na světě vůbec. Politické strany jsou většinou málo početné a to je příležitost pro prosazování poměrně úzkého okruhu lidí a jejich zájmů. A v našich podmínkách do toho navíc vstupuje účelový antikomunismus k vyvolání pocitů neopodstatněného strachu.

Na druhé straně jsme u nás svědky narůstajícího zklamání stále širších mas lidí, frustrace z nenaplněného očekávání, jak se tomu nejednou stalo v našich dějinách minulých dvou století. Zvlášť výrazně se to projevuje ve stanoviscích lidí k různým událostem na internetu. Autorita státu klesá, silně jsou oslabeny jeho organizátorská a kontrolní funkce. Jak je patrné z reakcí na prosazovaná vládní opatření ve zdravotnictví, sociální péči, školství a v řadě dalších oblastí, situace se stále více vyhrocuje.  Musíme si však pomoci sami, žádnou pomoc ze zahraničí, jako třeba od liberální Socialistické internacionály, nelze očekávat.

V našich podmínkách stále přežívá pocit, že ve vývoji po listopadu 1989 se stala vítězem ČSSD, a KSČ utrpěla porážku, kterou na svých bedrech nese i následná KSČM. To se odrazilo v usnesení bohumínského sjezdu ČSSD, kde komunistická strana byla zařazena mezi politické subjekty, s nimiž se odmítá spolupracovat, i když to bylo jen nejtěsnějším poměrem hlasů. V současnosti sílí názor, že z taktických důvodů je spolupráce s KSČM možná. Jak se bude situace dál vyvíjet, to odvisí od toho, které síly v obou stranách budou nabývat na významu. I tak je třeba si uvědomovat, že společný postup dvou politických subjektů se nerovná mechanickému 1 + 1 = 2, ale zhruba 1,7 v důsledku nesouhlasu s takovým postupem u některých přívrženců té které strany.

Na závěr uvedl, že známé heslo by mohlo znít také následovně: "KDO NEJDE S NÁMI, MŮŽE NÁM JÍT NAPROTI".

V obsáhlé diskusi, kterou řídil dr. Jiří Blecha, vystoupilo s dotazy, připomínkami a dalšími náměty 12 účastníků. Pozornost se soustředila na základní cíle ČSSD v politické činnosti, problematiku mezinárodní spolupráce a prosazování jednotných postupů na domácí půdě, reagování pravice na upadání její prestiže vytvořením nových pravicových subjektů (TOP 09, VV), pasivita ČSSD na obranu demokratického charakteru KSČM a podílení se na moci za každou cenu, nutnost prohloubení poznání tendencí vývoje u nás a ve světě a odhalování zhoubnosti zkomercionalizování života člověka a společnosti. Pokud jde o deficit dobré vůle ke spolupráci na obou stranách, nutno se smířit s tím, že názorová pluralita na levici vždy byla a bude, což by však nemělo bránit v tom, abychom se vzájemně co nejvíc snažili o překonání bariér v zájmu kvality života neprivilegovaných vrstev spoluobčanů.

V souladu s názory přítomných na závěr Jiří Blecha poděkoval přednášejícímu za otevřenou výměnu názorů a ocenil užitečnost tohoto setkání. Citoval doporučení jednoho z účastníků nedávné konference levicových regionálních historiků, pořádané Klubem společenských věd: "Když vám nedávají prostor, udělejte si ho sami. A nám by mělo jít společně o to, jak co nejvíc společně rozšířit prostor na úkor dnes dominantních pravicových sil."

 

9. března se konala přednáška dr. Anny Štofanové na téma "Morálka a společnost", které se zúčastnilo 25 zájemců. V úvodu svého vystoupení poukázala na to, že problematika morálky je velmi široké téma, které se dá uchopit filozoficky (etika jako filosofická disciplína: věda o morálce), historicky (vznik a vývoj morálky v dějinách lidstva), psychologicky (působení morálky na jednotlivce), pedagogicky (výchova k morálce) a ideologicky (působení a stav morálky v kapitalistické, třídně a společensky diferencované společnosti).

Soustředila se na aktuální stav morálky v současné společnosti, protože by to podle jejího názoru mělo být jedno z nosných témat levicového hnutí. V dalším výkladu věnovala pozornost odpovědím na následující otázky: jaký je stav morálky v dnešní naší společnosti, zda existuje jedna všeobecně platná morálka, kdo a jak se podílí na vytváření dnešní  morálky, zda věnují levicové strany otázkám  morálky dostatečnou pozornost, zda se liší levicové strany svojí morálkou a jestli je KSČM vzorem, zda existuje komunistická morálka, kde hledat chyby v mravní výchově dnešní mladé generace a jaký vliv má rodina na formování morálky.

Nespokojenost s mravním stavem ve společnosti  je veliká.  Jen velmi málo lidí tvrdí opak. Všeobecná shoda se týká korupce, podvádění, krádeží, ale příčiny a viníka stavu spatřují v něčem jiném občané orientovaní levicově na rozdíl od pravicově orientovaných, příslušníci starší generace na rozdíl od generace mladší. Morálku vytvářejí lidé. Vyvíjí se a mění v závislosti na podmínkách materiálního a duchovního vývoje společnosti. Odráží tak přání a požadavky lidí na chování a jednání, které ovlivňují a regulují jejich společenské soužití.

Morálka se neopírá o formální předpisy, ale o sílu přesvědčení a příkladu, o mravní autoritu jednotlivců, o mínění kolektivu, o veřejné mínění atd.  Pojetí morálky má vliv na to, co je chápáno jako dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost, důstojnost člověka, povinnost, svoboda, čest, svědomí, štěstí… Morálka slouží k tomu, aby formovala člověka žádoucím směrem pro společnost. Proto hraje významnou roli. Obecně lidská morálka neexistuje. Morálka má vždy třídní nebo skupinový charakter. Tomuto základnímu konstatování odpovídaly také odpovědi na otázky, které přednášející vytyčila v úvodu přednášky.

Doc. Ivo Látal, který řídil celé jednání, ocenil v souladu s názorem účastníků podnětné úvodní vystoupení.  Ve velice živé a podnětné diskusi vystoupilo s náměty a připomínkami 14 přítomných a soustředili se hlavně na problematiku vlivu základního společenského uspořádání na morální stav společnosti, na degeneraci současné morálky pod rouškou líbivých hesel (např. prosazování humanitárního bombardování V. Havlem), na pragmatismus jako jeden z dominantních prvků chování současných pravicových i levicových stran, na dokumentaci morálky jako výrazu a stavu kultury určitého společenství lidí, na chování mládeže v relaci k rodičům a starší generaci vůbec, na pojetí lidských práv a jejich zneužití v zájmu vládnoucích kapitalistických pořádků a na vliv médií a obzvlášť pak TV na morální stav společnosti.

 

23. února se konala beseda na téma "O levicové literatuře ve světě", na níž 54 přítomných účastníků vyslechlo informace europoslance dr. Miloslava Ransdorfa a prof. Tibora Vaško

Miloslav Ransdorf ve svém obsáhlém vystoupení soustředil pozornost na přínos marxistickému myšlení v dílech »militantního racionalisty« Györgyho Lukácze, zastánce »konkrétního utopismu« Ernsta Blocha a Antonia Gramsciho, marxistického teoretika občanské společnosti. Ocenil, že KSČ po r. 1945 se svou politikou přiblížila Gramsciho konceptu na rozdíl od situace v Rusku, kde chyběla širší demokratická kulturní tradice. Ve svém výkladu M. Ransdorf prokázal, že je jedním z nejzasvěcenějších autorů, kteří se systematicky věnují marxismu a jeho aplikaci v současných podmínkách, jak mimo jiné dokazuje i v aktualizovaném vydání knihy "Nové čtení Marxe".  V závěrečné části svého vystoupení poukázal na to, že stejně jako u nás i ve světě - včetně republik na území bývalého Sovětského svazu - nemálo z těch, kteří se před r. 1989 hlásili k marxismu, dalo ruce pryč od marxistických myšlenek a stalo se apologety panujícího společenského uspořádání. Po útlumu v 90. letech a zvlášť pak v souvislosti s narůstající krizí však došlo v celém světě k výraznému oživení zájmu o Marxovy myšlenky, vychází nové monografie  a  různá pojednání a knihy, v nichž se autoři snaží aplikovat Marxovy přístupy při hledání východisek ze současného stavu včetně uznání pojmu společenských vrstev a tříd.

Tibor Vaško svou pozornost zaměřil na aktuální stanoviska celé řady západních autorů včetně velice kritických stanovisek k současné finančně-ekonomické krizi, ale i pokud jde o hlubší zamyšlení nad další perspektivou kapitalistické společnosti. Mimo jiné se zabýval širokým ohlasem myšlenek a aktuálních vystoupení Slavoje Žižka, Leo Szilarda (»Padne-li ruské impérium, padne i americké«), Johna M. Keynese (»Lakomost a hrabivost je neřest, lichva je přečin«) a Jacquese Ataliho. V závěru přiblížil východiska a záměry »Nulté internacionály« a soustředění pozornosti na stabilní ekonomiku, jiná měření společenského pokroku a tendenci odklonu od konzumerismu. Vyhrocení dnešní sociální situace, konkrétně v USA, doložil na změnách v přivlastňování si národního důchodu: v letech 1960-69 jedno procento nejbohatších získávalo 12% a 90% chudších a středních vrstev získávalo 65%, v r. 1982-89 to bylo 40% pro setinu nejbohatších a 24% pro 90% chudších, v r. 2002-07 tyto skupiny získávaly 65%, resp. pouhých12% národního důchodu.

Jednání řídil Otakar Lanc, který upozornil na některé pozoruhodné ediční počiny českých nakladatelství z poslední doby, jako např. František Koukolík: Mocenská posedlost, Noam Chomsky: Intervence, Immanuel Wallerstein: Utopistika / Historické rozhodování ve 21. století, Moisés Naím: Černá kniha globalizace. Do diskuse svými připomínkami přispělo osm přítomných, kteří věnovali pozornost démonizaci neustálého ekonomického růstu a Marxově ekologické předvídavosti, že vykořisťování člověka a přírody jde ruku v ruce a že je třeba předávat Zemi dalším generacím nepoškozenou. Poukázali na stále narůstající vliv médií a nových prostředků komunikace jako je internet a na nedostatečnou schopnost levice formulovat a realizovat koncept kulturní politiky. V diskusi zazněla také kritika dosavadní interpretace aktuálních událostí v severní Africe (Egypt, Libye), postrádající hlubší znalost situace a mezinárodních souvislostí.

 

2. února se konal filozofický seminář na téma "Subjekt podle Slavoje Žižka" za účasti 20 přítomných. Jak v úvodu uvedl dr. František Neužil, který jednání řídil, na základě projeveného zájmu se jedná již o třetí setkání nad dílem a myšlenkami tohoto světoznámého slovinského filozofa a teoretika.  Do problematiky subjektu v Žižkově filozofii zasvětil přítomné jako obvykle dr. Michael Hauser. Dokumentoval, jak Žižek čerpá z filosofických tradic Marxe a Hegela a zvlášť pak rozvíjí psychoanalytické teorie subjektu Jacquese Lacana. Podrobně se zabýval Žižkovým mnohovrstevnatým pojmem fantasmatu, přičemž Žižek spatřuje jádro subjektu v osvobození se od fantasmatu přechodem k činu a radikálním osvobozením jedince. Jedná se o vystoupení z určitého dosavadního řádu a nastolení řádu nového. Žižek se tak snaží aktivizovat levicové síly k novému činu. Žižek se podrobně zabývá pojmem reálno studiem minulých režimů včetně zemí socialistického tábora a poukazuje na neustálý společenský pohyb, na který vedoucí síly nedokázaly adekvátně reagovat. Jak konstatoval Michael Hauser, Žižek se soustřeďuje na teoretické otázky a chybí v něm větší pozornost aktuální praxi.

V diskusi vystoupilo osm účastníků a přes rozdílná stanoviska k filozofickým pracem Slavoje Žižka a jím definovaným pojmům (fantasma) výměna názorů v podstatě dospěla k závěru, že je užitečné se danou problematikou zabývat, i když by se asi víc hodila k polemickému setkání filozofů, kteří se těmto otázkám věnují profesně. Žižkovo dílo však v každém případě provokuje k zamyšlení a vzbuzuje ve světě takovou pozornost, že je přínosem se s ním setkat i pro zájemce, kteří se do detailů nevyznají v marxistické, psychoanalytické a strukturalistické teorii.

 

26. ledna se za mimořádné účasti 52 přítomných konala přednáška prof. Oskara Krejčího s diskusí na téma "Hodnoty a mravnost socialismu nepřichází samozřejmě". Jednání zahájil a řídil Ing. Lubomír Vacek, který uvedl, že toto setkání navazuje na vystoupení Oskara Krejčího na listopadovém Vratislavském semináři, kde bylo 141 účastníků.

Oskar Krejčí se v úvodu zabýval příčinami zlomové změny na konci roku 1989. Ukázalo se, že kolektivistický ideál díky chybám v řízení a nedocenění reálných vlastností člověka postupně ztrácel na přitažlivosti. Základní principy byly jistě morálnější než to, co následuje, ale nedokázali jsme věci dotáhnout do konce. Život probíhal v daných stereotypech, stále výrazněji se vyjevovala privilegia vedoucích pracovníků, zatímco elementární potřeby lidí nebyly patřičně saturovány. Velmi negativní roli sehrálo také zaostávání v elektronice a v dalších technických oborech. Nechali jsme si vzít bytostně naše hesla lidských práv - sociální rovnost a politickou svobodu. To nic nemění na skutečnosti, že se ve společnosti vždy hledá jakási ideální rovnováha, kterou může zajistit jen socialismus.

Na otázku co dál existuje podle O. Krejčího odpověď jediná: návrat ke kořenům na základě sociální objednávky. Musíme rozlišovat kategorie hodnot, které jsou v zásadě dvě: konstantní a proměnlivé. Pro nás jsou základními hodnotami práce a mír a právě ty bychom měli patřičně zdůrazňovat. V současné době jsme v Evropě svědky hluboké krize politické elity, demografického propadu a hedonistického způsobu života vrchní vrstvy společnosti. Pokud jde o Spojené státy, to je nestálá a nevyzrálá společnost, v níž současné střední vrstvy prožívají mimořádnou nejistotu a výhled do budoucnosti je pro ně špatný. Západní civilizace a nikoli celý svět prožívá hlubokou krizi a je zapotřebí uvědomovat si nebezpečí fašizace. Objednávka po socialistickém uspořádání společnosti bude narůstat, otázkou je, zda se najde akceschopný subjektivní činitel.

V diskusi se svými otázkami a připomínkami vystoupilo 10 účastníků. Pozornost se soustředila na probíhající krizi kapitalistického systému, význam problematiky životního prostředí, vliv informačních prostředků na postoje lidí, stále narůstají nesouměřitelnost v postavení společenských vrstev nejen v západní civilizaci, význam realistického a zároveň i podnětného levicového myšlení a vytyčování tomu odpovídajících úkolů a hesel, prosazování spravedlivé rovnosti, pokud jde o šance a podmínky, na rozdíl od neopodstatněného rovnostářství. Diskutující podtrhli význam společného osudu světového společenství a zazněl návrh, aby vytyčené dvě základní hodnoty byly doplněny o spravedlnost. Všichni účastníci ocenili vystoupení Oskara Krejčího a podnětnost celé akce.

 

5. ledna se konala beseda nad knihou Ing. Jiřího Dolejše "Levice mezi minulostí a budoucností". Za účasti 35 přítomných řídil jednání Ing. Karel Procházka, který v úvodu poukázal na široký záběr této publikace, v níž se čtenář seznámí s řadou faktů ze života české levice a KSČM, hlavně v posledních dvaceti letech, stejně jako s osobním stanoviskem k nejrůznějším aktuálním otázkám současného života naší společnosti, a to i v mezinárodních souvislostech.

Autor knihy Ing. Jiří Dolejš seznámil přítomné s tím, že se rozhodl napsat tuto knihu v období loňského „volebního“ roku 2010 za plného vědomí, že novou hlubokou syntézu má česká levice před sebou. Struktura celého pojednání vychází z osobního pojetí myšlenkové plurality a charakteristiky jednotlivých myšlenkových proudů, přičemž je zapotřebí vycházet z Marxova díla, ale aplikovat ho v současné situaci, která je výrazně odlišná (s přihlédnutím k tomu, že v pracích K. Marxe a B. Engelse se nutně odráží konkrétní stav tehdejší společnosti). Z tohoto hlediska je kniha výzvou k hlubšímu propracování současných teoretických východisek, za plného vědomí, že se v ní obráží subjektivní přístupy a postoje. Jádrem knihy je ekonomická a sociální problematika (poprvé je zpracována historie ekonomických reforem). Historie by měla být zdrojem poznání pro každého z nás i pro KSČM jako významného politického subjektu a součásti vnitřně pluralitní levice. Z tohoto hlediska se jeví naléhavá potřeba překonat jistý útlum v posledních pěti až šesti letech, přičemž zvlášť aktuální je propracování nového ekonomického myšlení (vlastnická pluralita), docenění nových mezinárodních aspektů (mj. vliv členství v Evropské unii), hlubší propracování sociální politiky a otázek ochrany životního prostředí (zelená politika).

V obsáhlé diskusi vystoupilo 15 účastníků, kteří bez výjimky ocenili publikování této knihy Jiřího Dolejše v současné době a zvlášť podtrhli význam formulování jeho osobních stanovisek a podnětů k řadě palčivých otázek jak v uplatňované politické praxi, tak ve sféře teoretických východisek levicových sil. Diskutující zaujali stanoviska k celé řadě v knize pojednaných problémů včetně významu díla V. I. Lenina a pozdějšího vývoje společnosti v SSSR až do jeho rozpadu. Vystoupili zároveň s dalšími podněty či připomínkami, jako např. k vytváření širších levicových aliancí a komunikace napříč politickým spektrem, výraznějšímu otevření strany novým myšlenkám a společenským pohybům, překonání neopodstatněného stanoviska monopolu strany na pravdu včetně výkladu Marxova díla, soustředění na člověka a jeho vědomí jako rozhodujícího činitele společenského vývoje, naléhavé potřebě zvýraznění postavení KSČM a účinnějšímu čelení antikomunismu a také k významu mezinárodních aspektů činnosti české levice až po aktivní účast na důležitých akcích zahraničních levicově orientovaných sil.

 

 

2010

 

24. listopadu se konala přednáška s následnou besedou na téma "Osobnost a myšlenkový svět slovinského filozofa Slavoje Žižka". Jednání za účasti 23 přítomných řídil dr. František Neužil. S úvodním slovem vystoupil předseda Socialistického kruhu dr. Michael Hauser, zasvěcený znalec Žižkova díla a překladatel řady jeho knih do češtiny. Pozornost zaměřil na Žižkovo pojetí třídního boje s výrazným podtržením významu psychoanalýzy a Žižkova závěru, že kapitalismus nemůže nikdy fungovat dokonale. V dalším se zabýval Žižkovým důrazem na pojmy "symbolično - reálno - imaginárno" v jejich vzájemném propojení a pojmem zboží, kdy podle Žižka zbožní fetišismus postrádá důsledný hodnotový aspekt, zvlášť v hodnocení významu tzv. obecných statků (vzduch, jazyk aj.). Přestože některé Žižkovy výroky o komunismu postrádají komplexnější posouzení, ohlas jeho myšlenek ve světě i u nás zasluhuje a vyžaduje, abychom jeho myšlenkám věnovali pozornost a vstupovali s ním do tvůrčího dialogu.

V následné diskusi vystoupilo osm účastníků. Ocenili, že Slavoj Žižek se důsledně snaží rozlišit mezi tím, jak se věci jeví a jaká je realita. Jeho záběr komentářů společenského dění je velice široký a osobité, často ostře kritické postoje k současnému zglobalizovanému světu mají značný ohlas zvlášť u mladých lidí. Projevilo se to i při jeho přednášce v Praze v listopadu 2007 (k dispozici na internetu - artyčok.tv), kdy např. na téma charity konstatoval, že je to úlitba svědomí a snaha prezentovat se lidumilně v dané komunitě, aniž by to řešilo základní problémy společnosti. Dr. Hauser a dr. Neužil zodpověděli řadu konkrétních otázek např. na celkové Žižkovo pojetí dějin, jeho vymezení pojmů subjekt - objekt, vztah k revoluci nebo úlohu vědomí ve společenském vývoji. Diskutující poukázali na skutečnost, že stejně jako dnes Slavoj Žižek i někteří čeští marxističtí filozofové a teoretici vystoupili hlavně v šedesátých letech s řadou obdobných podnětů při propracovávání marxistické filozofie a teorie. Na závěr bylo doporučeno, aby do plánu akcí KSV na příští rok byla zařazena další beseda nad společenskovědními otázkami v díle a postojích Slavoje Žižka.

Zvukový záznam přednášky ve formátu MP3 je k dispozici na webových stránkách SOKu zde.

 

3. listopadu se uskutečnila přednáška dr. Jána Mišoviče s diskusí "K proměnám životního způsobu a životního stylu v posledních 10 letech" za účasti 22 přítomných. Přednášející v úvodu konstatoval, že na programu našeho klubu se touto problematikou zabýváme poprvé, ale souzeno podle publikační činnosti tématu do nedávné doby nevěnovala patřičnou pozornost ani odborná akademická pracoviště včetně odborných časopisů. Až v posledních dvou letech se objevily dvě původní české publikace, zabývající se sociologií životního stylu resp. způsobu.

Přítomní obdrželi teze k projednávanému tématu a mohli tak sledovat téměř hodinový komentář k nim dr. Mišoviče. Ten se v první části své přednášky věnoval rozboru pojmu životní způsob jako komplexu činností, jimiž lidé různými způsoby utvářejí a uspokojují své potřeby. Ačkoli nositelem životního způsobu je vždy konkrétní jedinec, způsob, jakým žije, není produktem jeho individuální volby či tvorby, ale výsledkem mnohonásobných a historicky se vyvíjejících vztahů mezi ním, společností a přírodou. Životní způsob můžeme chápat jako systém důležitých činností, vztahů a životních projevů, i zvyklostí, charakteristických pro určitý subjekt v jeho každodennosti. V návaznosti na tuto charakteristiku se používá pojem životní styl, který závisí především 1. na vnějších faktorech, obecnějších celospolečenských podmínkách, i na užších skupinových či rodinných podmínkách; 2. na subjektivním činiteli, na osobnosti jednotlivce se všemi jeho konkrétními potřebami, hodnotami a zájmy.

V další části svého vystoupení se zabýval vlivem charakteru práce a technologických změn na životní způsob. Konstatoval, že od dob osvícenství až do 60. let XX. století v nejrůznějších teoriích převládala myšlenka dějinného optimismu. Od té doby se však postupně podařilo víru v pokrok, lepší život a smysluplnější společnost deregulovat a privatizovat. Snaha o vylepšení života se více méně stává individuálním projektem. V celém minulém období byla práce povznesena do postavení nejpřednějších hodnot moderní doby. V průběhu posledních 10 let  ztratila tento ústřední význam, přestala být etickým základem společnosti a etickou osou individuálního života. - V etapě industrializace byla pracovní síla zdrojem bohatství. Dnes je situace jiná, principiální složkou změny je nyní mentalita krátkodobosti, flexibilita se stala sloganem dne a její aplikace na pracovním trhu je předzvěstí krize práce v donedávné podobě. Došlo k nástupu práce na krátkodobé, otevřené nebo vůbec žádné smlouvy. Pracovní život se vyznačuje nejistotou a nezajistěním. - Ruku v ruce s tím dochází ke zcela odlišné struktuře moci, která postupně vytváří svět rozdělený nikoli na dvě části, ale ostře diferencovaný mezi tři soupeřící civilizace: s převahou zemědělství (motyka), s převahou průmyslu (výrobní pás) a s dominancí informačních technologií (počítač).

V závěrečné části přednášky věnoval konkrétní pozornost vlivu demografických faktorů (zrychlený růst populace, proces urbanizace, prodlužování věku obyvatel), změnám v rodině (přechod od široké a propojené rodiny k rodině nukleární, pokles porodnosti, odkládané mateřství, nárůst četnosti dětí narozených mimo manželství), změnám ve struktuře spotřeby (masový konzum umožněný masovou výrobou, rozvojem marketingu a rozšířením prodeje na splátky - touha spotřebovávat se stává vlastním cílem), vztahu kultury a životního způsobu (v uplynulých 60 letech došlo k trivializaci kultury a široké masy jsou pod dominantním vlivem TV seriálů a reality show) a vlivu masových médií na životní způsob (rozhlas a film, televize, počítače a internet).

Diskusi řídil Otakar Lanc, který zdůraznil závažnost projednávané problematiky, protože bez  rozboru a co nejdůkladnější znalosti situace právě v této sféře se neobejde žádné sociální hnutí, které se snaží úspěšně oslovit danou společnost.  Diskutující velice kladně přijali vývody Jána Mišoviče a poukázali na to, že do r. 1989 sociologové věnovali značnou pozornost tématu „socialistický způsob života“, v posledních 20 letech tématika téměř zanikla. Poukázali na rozhodující vliv charakteru společnosti na životní způsob a styl a dokumentovali současné podřízení společenského dění kapitalistickým zájmům. Zabývali se řadou konkrétních jevů, jako např. obrovským nárůstem individualismu a pragmatismu, chováním mládeže (včetně vlivu drog), nárůstem nesouměřitelnosti v postavení jednotlivých skupin obyvatel, nemožností nastolit univerzální životní styl, ale také vlivem zadluženosti obyvatelstva na zaujímané postoje (obava ze ztráty zaměstnání při zaujímání kritických postojů).

 

20. října se za účasti 24 přítomných konala "Diskuse k výsledkům komunálních a senátních voleb". Jednání řídil Lubomír Vacek, který v úvodu rekapituloval základní výsledky voleb. Konstatoval, že v komunálních volbách se voleb zúčastnilo 47,3 % a v 1. kole senátních voleb 44,6 %, což je v obou případech účast rekordní. Pokud jde o výsledky 1. kola voleb do senátu, důležité je, že do druhého kola nepostoupil ani jeden z kandidátů KSČM a výsledky 2. kola (v nichž ČSSD usiluje o získání takového počtu křesel, aby došlo k většinovému zastoupení členů nevládních stran) jsou otevřené. Pokud jde o komunální volby, výsledky pro KSČM nejsou moc úspěšné (zatímco v r. 1990 měla po volbách 5 700 a v r. 2004 4 300 zastupitelů, v r. 2010 získala na svých kandidátkách 3 189 zastupitelů - nezapočítáni jsou však členové KSČM, kteří byli zvoleni na kandidátkách různých nezávislých sdružení). Příčiny jsou samozřejmě jak subjektivní (výběr kandidátů), tak objektivní (posuny ve veřejném mínění, věková struktura členů KSČM aj.).

Sociolog Ján Mišovič uvedl, že pouze objektivní zhodnocení dosažených výsledků a jejich příčin může být východiskem pro stanovení dalšího postupu KSČM s optimističtějším výhledem. Mezi faktory, které ovlivnily výsledky voleb, patří: podstatně menší počet kandidátek (a věkové složení kandidátů), úbytek volitelů KSČM zvláště v Praze, neúměrné lpění na starých tradicích a absence nových přístupů a postupů, silný vliv rodičů na mladou generaci, stoupající orientace na nově nastupující osobnosti.

Nově zvolený člen zastupitelstva Prahy Petr Šimůnek zdůraznil, že o podpoře politiky KSČM rozhoduje individuální práce funkcionářů a členů strany v průběhu celého volebního období a zvlášť pak v působení na mladé lidi. Výsledky voleb potvrzují, že kde se daří působit neformálními přístupy, tam se to obráží v přirozené autoritě strany a jejích členů. Pokud jde o Prahu, zde se koncentrovalo úsilí pravice o udržení a posílení pozic v situaci, kdy došlo k výraznému úpadku prestiže ODS. V zájmu posílení autority KSČM by také mělo dojít k výraznějšímu odlišení vůči ČSSD, jejíž vedení se i v očích mnoha voličů vyznačuje mimořádným pragmatismem.

Poslanec Sněmovny Jan Klán poukázal na potřebu aktivizace členů strany na všech úrovních činnosti a distancování se od některých stanovisek vedení ČSSD. Pokud jde o odborové hnutí, zatím jeho jednotlivé složky nepostupují jednotně a panuje v něm značná roztříštěnost. Výsledky voleb jsou výrazně ovlivňovány působením médií. V úvahu je třeba brát i fakt, že levici u nás a stejně tak ve světě chybí koncepce, která by odpovídala současnému stavu a potřebám společenského vývoje.

V diskusi se svými poznatky a připomínkami vystoupilo 14 účastníků. Poukázali na to, že KSČM musí zaujímat výraznější stanoviska k aktuálním záležitostem. Základní věc je spjata se současnou situací v oblasti ideologie, kdy nelze vystačit pouze s výbavou někdejšími poučkami marx-leninismu. Příčiny současných neuspokojivých výsledků jsou hlavně subjektivní a vzniká otázka, nakolik je možno dosáhnout změny volebních výsledků působením mediální agentury. Skutečností je, že způsob vedení kampaně neodpovídá současným požadavkům a není dostatečně zajímavá pro mladé. Volební hesla jsou obecná a neúčinná, nereagují na aktuální problémy (např. problematika státních maturit). Nutno brát víc v úvahu, že u mladých lidí dochází k odklonu od médií a velká pozornost se věnuje internetu. Valná část lidí žádá jednoznačnost postojů vůči doléhajícím problémům a ve výsledcích komunálních voleb se výrazně projevuje osobní autorita jednotlivých kandidátů. Mělo by se víc brát v úvahu, že největší politickou opozicí jsou nevoliči, jejichž zájmy se nepromítají do konkrétních volebních programů.

Na závěr bylo konstatováno, že proces analýzy výsledků voleb je na počátku a Klub společenských věd se na něm i nadále bude podílet.

 

13. října byla podána informace o výsledcích aktuálního sociologického výzkumu Klubu společenských věd k podzimním volbám, názorům na hospodářskou krizi a k pozici KSČM. Za účasti 22 přítomných s průzkumem, který provedl KSV v druhé polovině září, seznámil Lubomír Vacek.  Rozhovory uskutečnilo 104 stálých tazatelů a to s 596 respondenty. Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit názory občanů ČR na základní problémy současné politické situace a jejich spokojenost se situací a s životní úrovní před komunálními a senátním volbami 2010.

K základním poznatkům z výzkumu patří, že podstatná část populace hodnotí politickou situaci u nás dlouhodobě negativně. Spokojenost občanů s vlastní životní úrovní mírně klesá. Za sedm posledních let je nejnižší, poprvé převážila nespokojenost. 78 % dotázaných uvedlo, že se obává negativních dopadů hospodářské krize. Těžiště řešení krize lidé vidí ve snižování výdajů, které stát vynakládá na vojenské mise a vnitřní správu. Většina dotázaných (61 procent) se staví k vládní politice úspor a šetření negativně. Televize je hlavním zdrojem získávání politických informací (86 %) a také na občany spolu s tiskem a internetem nejvíc působí.

V posledním roce došlo k výraznému růstu počtu indiferentních občanů. Ke KSČM má pozitivní vztah víc jak čtvrtina dospělých. Vztah občanů k ODS, ČSSD, TOP 09 a VV je silně diferencovaný. Informovanost o KSČM a sledování její činnosti se v posledních letech mírně snižuje. Obavy z postihu za politickou angažovanost v posledních letech nejen přetrvávají, ale mírně stoupají - dnes je má víc než pětina dospělé populace a to hlavně ze ztráty zaměstnání a nejrůznějších potíží.

S připomínkami a různými náměty vystoupilo v diskusi 10 přítomných. Poukázali na nárůst konzumního způsobu života, deformování názorů lidí působením dominantních médií, volby do celostátních a někdy i do místních orgánů probíhají s malou znalostí reálné situace, KSČM nereaguje dostatečně na tendence ve vývoji společnosti, v komunálních a senátních volbách se výrazně promítá osobní autorita jednotlivých kandidátů (včetně KSČM).

Závěr: už na konci tohoto týdne budeme vědět, nakolik relevantní jsou výsledky průzkumu a názory projevené v diskusi.

 

29. září se uskutečnila panelová diskuse k problematice "Hodnotová a politická orientace Pražanů a nastávající volby". Jednání za účasti 24 přítomných řídil Otakar Lanc, který v úvodním slovu vyšel z konstatování, že "politická a hodnotová orientace občanů Prahy je dána sociálně ekonomickým, demografickým a sociálním vývojem tohoto velkoměsta". Odklon od levicových myšlenek se projevuje i v metropolích všech postsocialistických zemí, ale stejně tak ve valné části velkoměst Evropy (ovšem i tak v souvislosti s ekonomickou krizí a postupem pravice dochází k významným vystoupením levicových sil).

Převažující pravicová orientace se spojena s tím, že

- Praha v průběhu nejen posledních dvaceti let postupně ztratila charakter výrazného průmyslového centra (podíl továrních dělníků postupně klesal a po roce 1990 tento trend dominuje)

- vyznačuje se největší koncentrací podnikatelských aktivit v zemi včetně terciární oblasti. Je zde neobvyklé množství podnikatelů a živnostníků, prosazujících vlastnické zájmy. To má také vliv na podporu (nebo aspoň toleranci) těchto přístupů napříč rodinami a generacemi (kdo nesdílí dominující „podnikatelskou filozofii“, ocitá se v odsouzeníhodném postavení tzv. socky bez ohledu na věk - zvlášť patrné je to u mladé generace středoškolských a vysokoškolských studentů)

- je zde vysoká koncentrace administrativy všeho druhu (ministerstva a ostatní státní úřady, obchodní a finanční aktivity), což s sebou nese vysoký počet administrativních pracovníků a bující byrokracii (o korupci nemluvě)

- Praha je sídlem pravicově orientovaných sdělovacích prostředků (např. pokud jde o tiskoviny dominantně vlastněné zahraničními mediálními centrálami) a významným centrem kultury (jejíž osobnosti se až na čestné výjimky proměnily v „blýskavé“ Bleskové celebrity).

Marta Semelová se ve svém vystoupení soustředila na projevy tzv. nesouměřitelnosti sociálního postavení - výstižně obecněji pojednané v poslední knize Jana Kellera "Tři sociální světy" - v životě pražských obyvatel. Levicově orientovaní lidé by měli udělat maximum pro to, aby nedocházelo k tříštění kritických sil. Připomněla poslední akce odborových organizací proti vládou prosazovaným změnám v systému odměňování pracovníků. V současném zastupitelstvu hlavního města Prahy je v současnosti z celkového počtu 70 zastupitelů 6 za KSČM a s ohledem na ODSkou prosazené rozdělení Prahy na volební obvody je otázkou, jestli se tento počet podaří udržet.

V bohaté diskusi vystoupilo celkem 12 účastníků, kteří poukázali na celou řadu dalších aspektů, které jsou charakteristické pro současný stav ve společnosti a v Praze zvlášť. Poukázali na posuny ve vědomí jednotlivých vrstev obyvatel včetně dělníků v posledních dvaceti letech a na nutnost co nejobjektivněji a co nejreálněji posuzovat situaci, a závěry pak promítnout do praktických opatření a postupů levicových sil včetně teoretických prací. Výrazné působení antikomunismu se bohužel stále promítá do pragmatických postupů předáků sociálně demokratické strany, čímž dochází k oslabování levice jako celku. Šířeji bylo také diskutováno postavení a působení nově vzniklých stran TOP 09 a Věci veřejné, které mají nahradit klesající postavení a prestiž ODS, která výhradně ve vlastním zájmu rozhodla o antidemokratickém uspořádání tzv. volebních obvodů Prahy.

V závěru bylo konstatováno, že Praha je centrem politického a ekonomického establishmentu a levicovým silám nezbývá než usilovnou, cílevědomou a dlouhodobou prací - včetně spolupráce s odbory a různými pokrokovými organizacemi a spolky - působit na změnu současného stavu. Naštěstí není jenom Praha a v menších pospolitostech (obce, menší města) je zřejmé, že kde se lidé znají a nežijí ve velkoměstské anonymitě, tam jsou pro důsledně levicové působení přece jen lepší podmínky.

 

15. září se konala diskuse na téma „O úloze médií a jejich vlivu na společnost“. Jednání za účasti 28 přítomných řídil Ivo Látal sr., který připomněl tradičně pořádaný Den levicového tisku.

Problematikou působení médií z teoretického hlediska se zabýval Stanislav Zeman. Zdůraznil, že ve všech médiích včetně odborných časopisů se vždy uplatňuje a projevuje určitá ideologie a ruku v ruce s tím i propaganda, i když pravice např. pojem propagandy účelově přisuzuje výhradně tzv. totalitním režimům. Konstatoval, že propaganda je formou ideologie a ideologie obsahuje i propagandistické prvky. Levici by mělo jít o to, aby se opírala o vědecké teorie, odrážející objektivní skutečnost. Dalším aspektem působení médií je agitace, která je spjatá s reagováním na aktuální společenské problémy. Pokud jde o současnou situaci v levicových médiích, konstatoval, že celkem správně pojmenováváme stav a problémy, ale nedaří se nám propracovávat východiska, která by nalézala větší odezvu ve společnosti.

K problematice působení Haló novin vystoupila Monika Hoření, která konstatovala, že jsou jediným důsledným levicovým deníkem v České republice a že je to spojeno s každodenním zápasem o překonání vytvořených bariér. V poslední době se daří zvyšovat aktuálnost a čtivost deníku včetně jeho webových stránek, které pomáhají šířit levicové postoje i tímto moderním sdělovacím prostředkem. Moderátor Rádia Haló Futura Petr Burda konstatoval, že poslechovost tohoto internetového rádia se zvyšuje a stejně tak i ohlasy na jednotlivé relace. A to nejen v našich zemích, ale i v zahraničí a mezi krajany. V době současné krize zvlášť působí silné lidské příběhy. A velice důležité je vyhýbání se frázím a používání jazyka 21. století. Redaktor RHF TV Milan Rokytka informoval o rozvoji působení této televizní stanice a zdůraznil, že se v současné hektické době „konzument informací“ uchyluje hlavně k jejich televizní prezentaci.

V diskusi vystoupilo 8 účastníků, kteří ocenili záslužnou práci těch, kteří ve zmíněných sdělovacích prostředcích šíří a prosazují levicové názory a stanoviska. Zároveň diskutující doporučili provést hlubší analýzu reálného působení médií, úroveň reagování na aktuální problémy, a to i vzhledem k naléhavé potřebě oslovovat nejen členy KSČM, ale širší vrstvy spoluobčanů.

 

25. srpna se konala panelová diskuse na téma „Ekonomika v centru naší pozornosti“. Jednání řídil Karel Procházka, který se v úvodu zabýval situací po červnových volbách, kdy „výkyvem voličských preferencí o 20 % doprava dostala neokonzervativní pravice parlamentní bianco šek.“ Na konkrétních údajích ukázal důsledky současné ekonomické krize v USA a v Evropské unii. Konstatoval, že pokud jde o probíhající a chystaná opatření vládní koalice v české ekonomice, jasně se ukazuje, že k překonání současného stavu nelze vystačit pouze s dominantní tendencí omezování výdajů, zvlášť pak na úkor valné části obyvatelstva.

Zásadní rozbor problematiky provedl Václav Věrtelář. V první části svého vystoupení dokumentoval všeobecný charakter současné krize, která zachvátila kapitalistické státy včetně nás s mimořádnými důsledky pro celý zglobalizovaný svět. Zároveň je nutné si do všech důsledků uvědomit, že současný kapitalismus se v mnoha směrech výrazně liší od kapitalismu XX. a natož pak XIX. století. Levice adekvátně nereaguje, nedaří se jí postihovat fakta ve všech souvislostech. Musíme například brát v úvahu, že ve srovnání s rokem 1989 v průmyslu pracuje dnes jen polovina někdejších zaměstnanců a v zemědělství pouhá čtvrtina. Po zásadní politické změně v roce 1990 u nás došlo k vývoji, kdy vládám, včetně té současné, chybí seriózní střednědobé a dlouhodobé koncepce. Není sféry života společnosti, která v zájmu rozvoje naší země a solidního života obyvatel nevyžaduje rozbor stavu a adekvátní opatření.

Pokud jde o to, co by měla naše levice dělat, pak odpověď zní: mobilizovat lidi. Ukazuje se, že Češi jsou hodně přizpůsobiví každé situaci. Smiřme se s faktem, že z restitucí vytěžil větší okruh spoluobyvatel, než si uvědomujeme. Nemá smysl zcela neúměrně se zabývat obecným tématem „Socialismus pro 21. století“, je zapotřebí reagovat na aktuální potřeby jednotlivých skupin obyvatel (nájemné, jesle, mládež a studenti, ochrana životního prostředí atd.) a důsledně prosazovat levicovými silami přijatou koncepci. Zvlášť vedoucí funkcionáři by měli vycházet z toho, že příklady táhnou a podle toho se chovat a postupovat. Na závěr konstatoval, že se nacházíme v daleko vážnější etapě vývoje, než si většinou připouštíme. Hrozí i taková východiska, která zažil svět v podobě fašismu.

Z 25 přítomných přispělo do diskuse 12 účastníků, kteří vysoce hodnotili realistická stanoviska Václava Věrteláře. Dotazy, postřehy a návrhy se týkaly hlavně směřování vládních škrtů na úkor běžných obyvatel, odmítnutí jednotného příspěvku 100,- Kč na povodně, státních zakázek ve stavebnictví, vytvoření sedmi volebních obvodů v Praze pro podzimní komunální volby a stavu ekonomické vědy. Poukázali také na potřebu pružněji reagovat na aktuální společenské problémy vedením KSČM (např. rozbor stavu a příčin zadluženosti ČR včetně osobní zodpovědnosti) a výraznější pozornost věnovat ideologické práci. V souvislosti s volbami se doporučuje domýšlet ústřední hesla, neslibovat nesplnitelné a věcně vyvracet pravicová stanoviska.

 

28. července se konala politologická diskuse na téma „Rozložení politických sil po volbách a první kroky vlády“. Jednání řídil Lubomír Vacek, který se v úvodu zabýval změnami v myšlení a chování voličů včetně změn v jejich hodnotové orientaci jako rozhodujícími prvky červnových výsledků voleb do Sněmovny. Z 25 přítomných vyjádřilo své názory 12 účastníků. V zásadě se shodli v názoru, že se levicovým sílám včetně KSČM nedaří nalézat adekvátní odpověď na změny, ke kterým na české politické scéně v posledním období dochází. Otřesené postavení ODS se pravici podařilo nahradit nástupem TOP09 a Věcí veřejných s takovým výsledkem, že pravicově orientované síly na politické scéně dominují. Jakkoli se v tzv. středopravicové koalici v dalším vývoji dá předpokládat krystalizace názorů na konkrétní problémy včetně zvolených postupů, jen maximálně reálné hodnocení situace vedením KSČM včetně stanovení odpovídajícího dalšího postupu a dlouhodobého i střednědobého programu může zabránit tomu, abychom se nesetkali s obdobnými či ještě více alarmujícími výsledky v podzimních komunálních volbách.  Diskutující poukázali na vliv mediokracie včetně tzv. řecké karty hrozícího státního bankrotu a sílící antikomunismus jako důležité předvolební i povolební faktory. Na zřejmou touhu voličů po změně nenašlo adekvátní odpověď vedení ČSSD, KDU-ČSL a Zelených, ale horším výsledkům KSČM tentokrát ještě zabránilo její stabilní voličské zázemí. V závěru diskuse se zevrubným rozborem situace vystoupil Rudolf Franěk. Zabýval se dynamikou současného vývoje u nás a ve světě a změnami zájmů lidí, neodrážejících se dostatečně v politických závěrech a postupech levicových sil včetně komunistické strany. Jsme svědky nejednotnosti postojů dolních vrstev společnosti, nedostatečného  reagování levice na aktuální tužby mládeže a žen, ale i různých dalších aktivit a hnutí. Svůj příspěvek uzavřel konstatováním, že překonání stávajících přístupů je základním předpokladem potřebných změn na české, ale i evropské politické scéně.

 

30. června se konala beseda na téma „Klady a zápory využívání internetu při práci se společenskovědními informacemi“. Jednání za účasti 25 přítomných řídil Karel Procházka, který v úvodu charakterizoval obrovskou změnu, kterou přinesly do současné komunikace elektronické sociální sítě. Za využití nainstalovaného projektoru a notebooku, online připojeného k internetu, demonstroval jednotlivé druhy využití internetu od prohlížení webových stránek až po zapojení do sítě facebooku. Poukázal na velkou rychlost a produktivitu zvolených aplikací, ale zároveň i na organizační a časovou náročnost aktivního využívání příslušného systému. Na příkladu stránek strany Věci veřejné ilustroval využití internetu v politické činnosti. S osobními zkušenostmi z využívání stránek facebooku seznámili přítomné Michal Ulvr jr. a Milan Rokytka, který navíc informoval o činnosti internetové televize Redakce „Halo“ Futura (k dispozici na internetové adrese http://www.livestream.com/rhftv). Lubomír Andrle věnoval pozornost vytváření zájmových skupin (např. na síti www.sousede.cz) a Andrea Vyhnalíková vytváření osobních webových stránek a blogů se zpřístupňováním určitých jejich částí širší veřejnosti.

Do následné diskuse svými dotazy a připomínkami přispělo 12 účastníků, kteří ocenili podané informace a užitečnost konané besedy. Ve vzájemné výměně názorů poukázali jak na přínos moderních informačních technologií při zprostředkování informací, tak na jejich negativní stránky (velká míra podružných a zavádějících informací, nebezpečí zneužití osobních údajů aj.) – stručně vyjádřeno: moderní IT může být „dobrý sluha, ale špatný pán“ (A.Vyhnalíková). Účastníci besedy považují za důležité, aby se využití těchto prostředků věnovala náležitá pozornost při šíření levicových myšlenek a stanovisek, a to i v samotné činnosti Klubu společenských věd.

 

23. června se 22 zájemců zúčastnilo besedy na téma „Informace o politické situaci na Slovensku po volbách do sněmovny“. Jednání řídil Ivo Látal sr., který v úvodu informoval o spolupráci Klubu společenských věd s obdobnou slovenskou organizací Prameň poznávania. Obsáhlé hodnocení provedl Zdenko Marton, člen ÚV a předseda KV KSS v Bratislavě. Zdůraznil některé shodné prvky s bezprostředně předcházející volební kampaní do české sněmovny a působení sdělovacích prostředků (všechny síly proti Ficovi a Smeru, tzv. korupční aféry, ekonomická situace v Řecku), na Slovensku navíc maďarská karta (revize Trianonu) a důsledky povodní. Vše se odrazilo ve známých výsledcích, na jejichž základě nepochybně dojde k nastolení vlády pravicové koalice vedené KDH navzdory vysokému procentu hlasů odevzdaných straně Smer. Dá se očekávat dotažení privatizace slovenských podniků, uzavření smlouvy s Vatikánem a velké tlaky na sociálně slabší vrstvy obyvatel. Pokud jde o Komunistickou stranu Slovenska, na rozdíl od někdejších volebních výsledků získala pouhých 0,83% a je zřejmé, že i řada členů KSS dala hlas Ficovi jako reálné síle čelící náporu pravice. ÚV KSS se bude zabývat hodnocením volebních výsledků 3.7. a tam se očekává stanovení dalšího postupu strany při prosazování její politické linie.

V následné diskusi vystoupilo celkem 12 přítomných, kteří ocenili s. Martonem provedený rozbor a potvrdili řadu shodných prvků v mechanismu předvolební kampaně u nás a na Slovensku (postup pravice k získání mocenského postavení, stanovisko sociálnědemokratických představitelů vůči komunistickému hnutí, orientace na mladou generaci, působení sdělovacích prostředků a nových informačních technologií). Zároveň poukázali na naléhavou potřebu co nejreálněji hodnotit výsledky voleb vedením obou komunistických stran jako předpoklad úspěšnějšího působení ve společnosti. Diskutující zdůraznili nutnost podstatně zintenzivnit informační práci, která se zatím silně vyznačuje „přesvědčováním přesvědčených“.

Přítomní uvítali spolupráci s partnerem „Prameň poznávania“ a očekávají její prohlubování v zájmu levicového hnutí v obou našich zemích.

 

9. června se za mimořádného zájmu konala panelová diskuse na téma „Výsledky voleb a jejich důsledky.“  65 účastníků akce vyslechlo zásadní hodnocení politologa Oskara Krejčího, sociologa Zdeňka Zbořila a nově zvoleného poslance Jana Klána. Jednání řídil Lubomír Vacek, který v úvodu připomněl besedu 19.5.2010 o volebních preferencích, odhady různých agentur  a zopakoval základní volební výsledky. Oskar Krejčí poukázal na problematičnost prováděných výzkumů a za základní faktory výsledků voleb označil změnu chování společnosti, dominantní vliv médií a zvlášť pak TV (vyložená podpora „středových“ resp. pravicových stran), vznik a „výrobu“ nových stran (konec zavedené stranické struktury) a to nejen u nás, ale v Evropě vůbec. Připomněl výhled ekonomického a politického postavení hlavních zemí v dalších letech (kolem r. 2050: Čína, Indie, USA, Evropa). Šířeji se zabýval chybami volební kampaně ČSSD, v níž vymizela sociální konfrontační témata. Za fatální označil svržení Topolánkovy vlády (který vyjevil silné fašisoidní tendence) a vyhrocení kampaně v osobní klání Topolánek x Paroubek. Pokud jde o koalici ODS/TOP 09/Věci veřejné, nezbývá než vyčkat do doby, kdy budou čitelnější lobbistické tlaky. Zdeněk Zbořil se v zásadě ztotožnil s uvedeným názorem a poukázal na výrazný vliv generačního faktoru a na vzájemné tunelování dosavadních politických stran při vzniku nových politických subjektů (propad KDU-ČSL, Strany zelených, ale i hodně rozložené ODS, stejně tak však ČSSD a Zemanovci). Neomalené útoky na Paroubka zůstaly bez adekvátní odpovědi, přijatelné voliči. Stejně tak se negativně projevila do hlav vtloukaná hrozba opakování Řecka. Ve výsledku voleb se odráží celková společenská situace se stále narůstajícím konzumismem, prosazováním loterijní morálky, úpadkem kritického myšlení a stále dominantnější mediokracií. Jan Klán poukázal na vliv tzv. protidinosaurovské kampaně, akce „Přemluv bábu!“ a využití kroužkování poslaneckých kandidátů.

Do následné besedy se zapojilo 15 účastníků s řadou otázek, na které reagovali tři hlavní účastníci panelu. Diskutována byla možnost prodloužení fungování Fischerovy vlády v zájmu formulující se trojkoalice; příčiny stagnace KSČM (i když propad ne tak fatální jako u KDU-ČSL a zelených) – kampaň nedostatečně zaměřená na získání protestních hlasů, nutnost aktivní přípravy na komunální volby; aktuální nebezpečí agresivního prosazování pravicových zájmů ve všech oblastech života společnosti (mimo jiné ve zdravotnictví a školství); mezinárodní kontext působení levicových sil za situace, kdy v posledních letech dochází k výrazným společenským přeměnám a mění se povaha hrozeb a rizik; možný vliv našich volebních výsledků na volby na Slovensku; nebezpečí výraznějšího nástupu fašisticky orientovaných sil. Na otázku, jak by měla levice reagovat na „vyprázdněnost politiky“ a stále více dominující pragmatismus, Oskar Krejčí doporučil: osvojit si radikálně humanistický heslář, reagující na konkrétní situaci a společensky doléhající problémy, protože nová sociální zkušenost se časem nutně prosadí.

 

19. května se konala beseda „O aktuálních volebních preferencích a předpokládaných výsledcích voleb“. V úvodu Ing. Lubomír Vacek na základě provedených sociologických výzkumů seznámil třicet účastníků setkání se základní rozvahou situace zhruba deset dní před volbami do Sněmovny. Za plného vědomí, že zjišťované volební preference nejsou a nemohou být přesnou předpovědí výsledků voleb, podrobněji hovořil o momentální situaci a postavení hlavních uchazečů o volební hlasy. Konstatoval, že ODS má nejnižší volební preference od roku 2001. ČSSD po výrazném poklesu v první polovině roku 2009 má stabilní postavení a vše nasvědčuje tomu, že se stane vítězem voleb. KSČM si od roku 2007 udržuje stabilní procento sympatizantů kolem 14 procent. Nové strany TOP 09 a Věci veřejné vykazují dohromady příklon téměř pětiny voličů. Další strany jsou na hranici nebo spíše pod hranicí volitelnosti, z nich má největší šance KDU-ČSL. Dr. Ján Mišovič, který besedu řídil, se podrobně zabýval čtyřmi základními faktory, které působí na rozhodování potenciálních voličů: ideovým zaměřením voličské základny (od roku 2002 bez podstatných změn), rozhodováním o účasti ve volbách a koho volit (víc než 2/3 předem rozhodnuto, 1/5-1/4  se rozhoduje na poslední chvíli) a faktory ovlivňujícími volbu (pevné ideové zakotvení, vliv sdělovacích prostředků, historie vybraného subjektu). Stejně jako ing. Vacek zdůraznil tzv. gravitační efekt, kdy dochází těsně před samotnými volbami k odlivu přízně od nových politických subjektů ve prospěch stran dlouhodobě působících na politické scéně. V podstatě se také ztotožnil se zmíněným odhadem výsledků voleb.

V bohaté výměně názorů vystoupilo 14 přítomných, kteří poukázali na slabý vliv probíhající ekonomické krize na stanoviska širšího okruhu pracujících a netypicky pravičáckou orientaci strany zelených v posledních letech.  Diskutující připomněli stále výrazný vliv antikomunistického křídla v ČSSD, zabraňující věcnější koordinaci postupů s KSČM v zájmu dalšího vývoje a rozvoje české společnosti. V této souvislosti bylo poukázáno na velmi podnětné zamyšlení Václava Bělohradského „Čtyři důvody, proč volit levici“ (Právo 19.5.).  Bylo poukázáno na všeobecný trend obracet se na voliče jen v období před volbami a obecnou cílevědomě prosazovanou tendenci odvést lidi od politického myšlení a v zásadě vytvořit psychózu, že politiku je třeba přenechat „vyvoleným“ a v lidech vypěstovat pocit, že hlavní je konzum a zábava. Šířeji byla také diskutována otázka, proč nejde větší počet lidí k volbám, protože hlubší ozřejmění příčin a tomu odpovídající praktická opatření jsou určitě v zájmu levicově orientovaných sil. Za dané situace by určitě předvolební kampani KSČM prospělo, kdyby v závěrečné fázi byla podstatně emotivnější a výrazněji tak zapůsobila na voliče, kteří se rozhodují na poslední chvíli.

 

5. května se konala panelová diskuse na téma „Korupce z pohledu sociologie, kriminologie, práva a ekonomie“. Jednání za řízení Otakara Lance se celkem zúčastnilo 25 přítomných a úvodní slova k jednotlivým aspektům korupce přednesli: 1. Lubomír Vacek – na základě provedených sociologických výzkumů se zabýval postojem lidí ke korupci a jejich představami o možnostech jejího odstranění. Na faktech dokumentoval obecné odsuzování korupce vysoce postavených řídících činitelů a konstatování agentury STEM z poslední doby, že podle názorů obyvatel v boji proti  korupci nedochází k žádnému  pokroku. 2. Miloslav Urban – provedl rozbor problematiky z hlediska kriminologie a poukázal na to, že se jedná o nebezpečný protispolečenský jev, který je v rozporu s etikou, pravidly chování a často je trestným činem. Poukázal na historické aspekty korupce s tím, že se nejedná o jev spojitelný výhradně s kapitalistickou společností a šířeji se zabýval projevy, podmínkami a příčinami tohoto jevu, přičemž zdůraznil význam prevence a charakterizoval nejrůznější současné formy korupčního chování a jednání. 3. Ivo Látal jr. - rozebral  problematiku korupce z hlediska současných právních norem, které se soustřeďují hlavně na aspekt úplatkářství. Poukázal na problematické zrušení tzv. finanční policie a širokou paletu korupčních praktik včetně výběrových řízení “šitých na tělo” dle příslušných zájmů. 4. Karel Procházka – široce se zabýval ekonomickými aspekty korupce a zvlášť dokumentoval skutečnost, že pro současný globální kapitalismus je korupce od legální provize za podnikatelské zprostředkování prakticky nerozlišitelná (Klausovo normativní prohlášení o nerozlišitelnosti špinavých a čistých peněz). Na řadě konkrétních případů demonstroval současné korupční praktiky.

Do širší diskuse se zapojilo osm přítomných, kteří zvlášť poukázali na naléhavou potřebu přesně vymezit samotný pojem korupce tak, aby byly její projevy daleko jednoznačněji identifikovatelné v běžném životě společnosti. Jakkoli korupci není možno výhradně spojovat pouze s kapitalismem, současná krize tohoto systému hluboce zasahuje do vědomí celé společnosti a každého člověka a vytváří tak příhodné prostředí pro korupční jednání, samozřejmě nejen v naší zemi. Cílevědomě je rozmělňováno právní povědomí a zároveň i celý systém právních norem. Současná bobtnající míra korupce bezprostředně souvisí i s tím, kdo se stal “hrdinou doby” - člověk bez skrupulí, který se žene za maximálním  ziskem a co nejrychlejším zbohatnutím (jako příklad možno uvést jméno někdejšího předsedy vlády Grosse). Diskutující ocenili mnohostranné posouzení této závažné problematiky a zdůraznili významnou a v jistém smyslu nezastupitelnou roli rozhodujících státních orgánů při vytváření protikorupčního prostředí.

 

21. dubna se konala přednáška s diskusí na téma “Ideje rovnosti, sociální spravedlnosti a svobody“. Jednání za účasti 20 přítomných řídil Jiří Blecha. O úvodní vystoupení se postaral dr. Josef Suchánek, který se v obsáhlém filozoficko-historickém rozboru detailně zabýval jednotlivými pojmy. Zdůraznil mimořádný význam těchto idejí včetně nutnosti bránit je před cílevědomými útoky a zároveň dál propracovávat myšlenky rovnosti a svobody na úrovni současného stavu společnosti a hloubky poznání. Porovnal buržoazní pojetí, vyjadřující hlavně právní přístup „rovnosti před zákonem“, s pojetím marxistickým, zdůrazňujícím sociální stránku života společnosti a s ní souvisící sociální rovnost a sociální spravedlnost. V další části přednášky se soustředil na roli státu při uplatňování těchto zásad obecně a charakterizoval klady a zápory jejich realizace při budování socialistické společnosti ve 20. století. Zvláštní pozornost věnoval pojmu „svobody jako poznané nutnosti“ a poukázal na nutnost odlišení objektivních zákonů a zákonitostí – jejichž poznání umožňuje život a jeho další rozvoj – od zákonů a norem dané společnosti.

V diskusi vystoupilo 8 přítomných, kteří ocenili hluboké filozofické pojetí problematiky a základní pojetí tématu. Poukázali na objektivní charakter morálních stránek života společnosti a hluboký humanistický význam těchto základních pojmů, přičemž zdůraznili skutečnost, že není svobody a sociální spravedlnosti bez povinností. Účastníci se shodli v názoru, že projednávaná tématika má vysoce aktuální význam v době, kdy marxistické ideje jsou účelově zkreslovány a lživě interpretovány.

 

24. března se konal seminář na téma “Dialektický materialismus v současné teorii a praxi”. Za účasti více než 30 přítomných jednání řídil Jiří Blecha a s obsáhlým úvodním slovem vystoupil František Ledvina (mj. držitel ceny KSV za dílo “Základy marxistické filozofie”). Poukázal na to, že dialektický materialismus nikdy nebyl chápán jako uzavřený systém, ale jako zobecnění dosavadního lidského poznání. „Dnes je spíše předmětem organizovaného mlčení v bláhové naději, že se zapomene, kdo byl jeho autorem a nositelem, a on zatím i v dnešní době pronikavých změn ve vědě a ve společnosti prokazuje svou životaschopnost. To ovšem naznamená, že je s dialektickým materialismem vše v pořádku. Není, a tak jak tomu bývá ve všem, vlastně nikdy nebylo.” V další části svého výkladu se zabýval vývojem dialektického materialismu až do dnešní doby a poukázal na okolnosti, které způsobily určité jeho ustrnutí. Při prohlubování a rozšiřování dialektického materialismu bychom se podle jeho názoru měli zvlášť zaměřit na problematiku pojmu rozpor, princip univerzální souvislosti, další propracování polárních kategorií jako je možnost a skutečnost, dialektika pozitivního a negativního. Zdůraznil problematiku odcizení a v té souvislosti i přeceňování materiální stránek rozvoje společnosti a podceňování úlohy vědomí, nedocenění psychologických aspektů života člověka a společnosti. „Unikala a stále nám uniká celá oblast, kterou bych nazval dialektikou vědomí a emocí, rozumu a citu.” Celá řada témat byla přenechána jiným, včetně vztahu člověka a přírody, nedostatečně se reagovalo a reaguje na nejrůznější „teorie“ a vystačili jsme si jejich označením za pavědecké (např. náboženství, navíc v jeho různých podobách a současném působení). „Praktická politika a její propaganda vždycky zjednodušují. Toho se však nesmí dopouštět teorie. Ta musí rozeznávat nahodilost a nutnost jednotlivých jevů, jejich objektivní a subjektivní příčiny, postihnout podstatu a jev.”

Patnáct diskutujících zaměřilo svou pozornost na vývoj dialektického materialismu, na potřebu dalšího propracování základních pojmů a na rozbor současné situace, a to i v souvislosti s celosvětovým vývojem. Bylo poukázáno na nedostatečné obeznámení se stavem rozvoje dialektického materialismu ve světě a slabé reagování na projevy zájmu o marxismus u mladé generace. Přítomní se v zásadě shodli v názoru, že úvodní referát a náměty diskuse včetně prvků historického materialismu velice podnětně postihly danou problematiku a vytvářejí příhodné podmínky pro další činnost KSV v této oblasti.

 

13. března se  konal seminář na téma “Jak získávat lidi pro levici”. Jednání v zasedací místnosti poslanců KSČM v budově Sněmovny se uskutečnilo za účasti 20 členů KSV a uvedl ho a řídil předseda klubu L. Vacek.

Jiří Zelina v podnětném úvodním vystoupení charakterizoval stav společnosti po 20 letech lží, nenávisti a militantního antikomunismu a v dalším se pokusil odpovědět na otázku, proč za dané situace nejvíc z toho těží sociální demokracie. Charakterizoval stav v základních organizacích KSČM, úroveň místních i vyšších reprezentantů strany a stále nedostatečnou pozornost mladým. Pozornost věnoval sdělovacím prostředkům a úrovni Haló novin, kde je zapotřebí zvýšit atraktivnost levicových idejí a rozšiřovat prostor pro výměnu názorů a to i v souvislosti se zásadními pojmy jako je svoboda, demokracie a pojetí státu. Další zásadní vystoupení připravil Rudolf Franěk, který poukázal na nedostatek nosných přitažlivých idejí, význam širší komunikace, nutnost prohloubení poznání minulosti i současnosti, faktor stále rychlejšího střídání generací a virtualizaci vnímání společenské situace a malou toleranci při výměně názorů.

Výstižně o průběhu jednání informovaly Haló noviny 15.3., které uvedly následující:

“Jasně definovat komunistické ideje a zformulovat je do srozumitelných, přitažlivých hesel až marketingových sloganů, nebýt zpanštělý ani nejistý a nebát se jít do diskusí s dalšími levicovými partnery, ale i pravicovými oponenty,  obohacovat se z těchto debat a hlavně důvěryhodně, seriózně prezentovat veškerým jednáním komunistické ideály, humanistické úsilí o systémovou změnu společenského řádu, o silný stát, garantující občanům požadované hodnoty. Tak se dají shrnout hlavní myšlenky zásadních vystoupení a diskuse semináře.” (Celý článek najdete zde na našem webu).

Velice živé  výměny názorů se zúčastnili téměř všichni přítomní a v průběhu diskuse účastníky oslovili také poslanci Bičík a Exner, kteří přivítali cenné podněty semináře. Ty budou zpracovány do základního materiálu k dalšímu využití.

 

24. února se konala panelová diskuse na téma “Levicová hnutí v ČR a jejich programy”. Jednání se zúčastnilo 30 přítomných  a řídil ho dr. Ján Mišovič, který se v úvodu zabýval vymezením pojmu levice jako společenských sil, usilujících o sociálně a humánně orientované uspořádání společenských záležitostí. Stručně charakterizoval současnou společenskou situací u nás a ve světě a objektivní a subjektivní faktory, působící při zařazování daných společenství obyvatel a jednotlivců do takto strukturovaného základního členění společenských sil. Ing. Lubomír Vacek informoval přítomné o tom, že k jednání byli pozváni představitelé 15ti sdružení a organizací a v zásadě jde o hlubší poznání orientace jejich činnosti a výměnu zkušeností při prosazování sociální spravedlnosti, rovnosti a sociálních jistot a o prohloubení vzájemných kontaktů.

Bohaté diskuse se zúčastnilo 12 přítomných, z nichž část se soustředila na informování o zaměření a aktivitách vlastní organizace (Opatřil -  Českomoravský slovanský svaz, Minář – Slovanský výbor ČR, Válová – Levicové kluby žen, Klub českého pohraničí a Kruh občanů vyhnaných z pohraničí, Vrobel – Svaz mladých komunistů Československa). Diskutující se v zásadě  shodli v názoru, že prosazování levicových myšlenek vyžaduje prohlubování dialogu levicově orientovaných sil v zájmu reálného posuzování a řešení společenských problémů, nalézat účinné způsoby překonávání snah o izolaci levicových názorů a sil, účinněji využívat dané informační prostředky (Haló noviny, Slovanská vzájemnost, Hraničář, nakladatelství a knihkupectví Futura, Rádio Haló Futura aj.) a orientovat se na nové informační techniky (internet) zvlášť při oslovování mladé generace. Ing. Vacek za souhlasu přítomných v závěru zdůraznil, že je zapotřebí stavět na tom, co nás v levicovém hnutí spojuje a to za plného vědomí jistých rozdílů v názorech na hodnocení problémů i způsobů jejich řešení.  Přítomní se shodli na tom, že v plánu činnosti KSV by se měla této problematice věnovat nadále potřebná pozornost.

 

11. února se konalo slavnostní shromáždění členů Klubu společenských věd při příležitosti 20. výročí založení, původně Klubu sociologů, spojené s oceněním odborných prací z oblasti společenských věd. Kromě téměř 50 členů a příznivců KSV byli přítomni rovněž: předseda ÚV KSČM s. V. Filip, místopředseda ÚV KSČM pro odborné zázemí s. Grospič, místopředseda klubu Prameň poznávania při KV KSS Bratislava s. Boďa a ocenění autoři odborných prací.

Po krátkém úvodním slově předsedy KSV s. Vacka následoval hlavní bod pořadu – předávání cen a uznání za mimořádné publikace různých společenských věd. Jejich výčet a zdůvodnění s příslušným komentářem je uveden v příloze č. 1 (Word) k této informaci. Výběrem oceněných prací se zabývala zvláštní porota, složená z odpovědných odborníků jednotlivých vědních disciplín, na několika svých zasedáních, kterou vedl člen KSV s. F. Zich. KSV předpokládá pokračovat v této akci i v příštích letech, protože aktivita odborníků s levicovým přesvědčením je určitě významným počinem v propagaci pokrokového hnutí.

Slavnostního shromáždění bylo využito i k ukončení každoroční akce Klubu – vyhlášení vítěze ankety „Co se stane v r. 2009?”. Tato akce je vždy vyhlašována na začátku roku s tím, že její výsledky jsou vyhlašovány na počátku roku následujícího s udělením titulu „Prognostik roku“ vítězi ankety. Letos se stal vítězem s. M. Prokeš (již podruhé za dobu existence ankety) s nejvyšším počtem správně předpovídaných odpovědí na anketní otázky. Druhé místo obsadil s. Jan Sedláček z Berouna a se shodným počtem správně odhadnutých odpovědí byli na třetí místě ss. L. Andrle, S. Fischer, F. Rygar a Ozorovičová. Hlavní autor anketních otázek a hodnotitel odpovědí, s. Mišovič, seznámil přítomné s výčtem odpovědí, které se nejvíce shodovali se skutečností.

Slavnostní část shromáždění pokračovala vzpomínkami na založení Klubu a průběh jeho existence. Atmosféru prvního setkání iniciátorů v r. 1990 připomenul jeden ze zakladatelů s. L. Vacek ve svém vstoupení, kdy připomenul dnes již i mnohé zesnulé členy, kteří se tehdy, v období značné politické i pracovní nestability, rozhodli pokračovat v odborné činnosti, které se předtím intenzivně věnovali. Bylo třeba jisté odvahy či pevného přesvědčení o potřebě věnovat se rozvíjení teoretických i praktických výsledků sociologie ve prospěch pokrokového komunistického či levicového hnutí. Původní shromáždění pouze sociologů se později rozšířilo o levicové psychology, filozofy, dokonce se dočasně ustavila i sekce informatiků a po rozpadu Klubu ekonomů se přidali i ekonomové. To vše vedlo k úvahám o přejmenování po delší dobu platného názvu Klubu sociologů a psychologů na Klub společenských věd. Ten lépe odpovídá jak zájmům levicových odborníků, tak nakonec i naší straně, v jejíž prospěch Klub v oblasti osvětového šíření levicových názorů pomáhá. Pro dokumentaci onoho prvního počinu založení Klubu je v příloze č. 2 (Word) přepis záznamu ze zakládacího shromáždění sociologů a ustavení prvního výboru Klubu. (Pozn.: Při příležitosti 20. výročí KSV byla soustředěna fotodokumentace z různých akcí Klubu, dočasně umístěná na několika panelech v budově ÚV KSČM ve 3. patře na chodbě.)

Poté vystoupili nejstarší členové-zakladatelé Klubu, ss. Struhovský a Ryška se svými stručnými vzpomínkami, ale současně i potřebami oslovovat mladé lidi. K tomu pokračoval s. Průcha podnětem k ustavení skupiny odborníků, kteří by se systematicky věnovali hodnocení nově vydávaných učebnic pro školy, zejména z historie, která je v nich pokřivována. Naše objektivní  kolektivní hodnocení by měla být publikována. Mladí lidé mají zájem o objektivní fakta, a my bychom mohli zabraňovat jejich inklinaci k pravici působením masových sdělovacích prostředků. Na problematiku regionální historie upozornil ve svém vystoupení jeden z oceněných autorů, s. Kovanda z Prahy 4. Kromě díku za ocenění podal zajímavý výčet soustředěných historických dokumentů z existence KSČ i KSČM na Praze 4. Vyžaduje to pochopitelně osobní zaujetí, ale regionální historie má určitě své významné opodstatnění pro pochopení levicového přesvědčení. Další oceněný, s. Ledvina, podával rovněž cenný návod, jak rozšiřovat myšlenky a principy marxistické filozofie právě pro mladé lidi, jejichž hlavním zdrojem informací je internet. K jeho publikaci bylo zaregistrováno již 15 000 přístupů (zájmu) a 1 400 stažení  z internetu.

Ve všeobecné diskusi vystoupil s. Grospič s oceněním činnosti KSV i jeho počinu ocenit odborné práce, ale zejména připomenul významnost letošních voleb, které mohou být jistým přelomem ve společnosti. S charakteristikou situace v KSS, stavem ustavení klubu Prameň poznávania (obdoba našeho KSV) a zejména o vzájemné spolupráci obou kolektivů hovořil s. Boďa. Ocenil podněty našeho KSV i lektorskou, organizátorskou či metodickou pomoc, kterou jejich kolektivu věnujeme. Naše zkušenosti jsou významné pro oživení odborné práce v KSS, zejména mají dobré předpoklady získávat mladé odborníky, kteří nejsou tak silně ovlivněni pravicovými názory (antikomunismem) jako v Česku. Vzájemná spolupráce, která se stále více prohlubuje, určitě přinese dobré výsledky pro obě strany. Na toto vystoupení reagovala s. Ozorovičová potvrzením, že slovenští historii hodnotí SNP mnohem objektivněji (levicověji) než čeští, a připomínkou, že chceme-li získat mladé lidi, musíme změnit obsahovou (programovou) stránku našich veřejných shromáždění, např. oslavy 1. máje. Dnes už nepůsobí jen ostrá kritika vlády bez určení způsobu řešení, stejně jako trapné vtipy. Mladí lidé očekávají návody, co udělat.

Ke spolupráci a jejímu úspěšnému prohlubování se vyjádřil ještě s. Blecha - hodnocení konference k úloze Marxe, pořádané SAV (můžeme si představit, že by takovou konferenci uspořádala naše Akademie věd ČR?). Obdobně reagoval s. Šafránek, přičemž připomenul nutnost účastnit se akcí, pořádaných spíše pravicí (na Novotného lávce), kde je třeba, aby byla podstatná účast komunistů, kteří by třeba i v ostrém souboji uváděli na správnou míru zkreslené názory organizátorů těchto setkání. Konstatoval, že máme dost strachu, neumíme dobře argumentovat, ale i náš neúspěch ve slovním souboji nás musí přivést k zamyšlení, jak se lépe připravit. Naše mladé příznivce nesmíme považovat za pouhé podřízené objekty našich názorů, ale naopak je brát jako naše rovnocenné partnery. Mladé lidi je třeba si představovat jako vzácné orchideje, které potřebujeme přetvořit v louky s množstvím pampelišek! Ve vystoupení ss. Vronského, Cecavy, Zemana, Zeliny zazněla ocenění nejen osobností, které se v činnosti Klubu vystřídaly (Sviták), ale i vlastní vývoj klubového myšlení v rozšiřování svého působení na další společenskovědní obory.

Závěr slavnostního shromáždění vyzněl v kladném zhodnocení jeho průběhu, který přinesl mnohé podněty ke zlepšení práce, čímž se odlišil od některých jiných akcí, které tolik očekávané progresivní podněty nepřinášejí.

 

27. ledna se konala diskuse na téma “Názory levice na řešení hospodářské krize”. Jednání za účasti 32 přítomných řídil Karel Procházka, který po vznesených dotazech omluvil původně ohlášené účastníky besedy Jiřího Dolejše (nezbytná účast na probíhající schůzi parlamentu) a Zdenka Hábu (zdravotní obtíže). V úvodu se Milan Rokytka, redaktor Haló novin, věnoval charakteristice ekonomické krize jako takové (Marx, Engels o zákonitostech kapitalistické ekonomiky) a nejrůznějším interpretacím současného jejího průběhu, jak se objevují ve sdělovacích prostředcích a v různých publikacích. Zvláštní pozornost věnoval krokům Obamovy administrativy k zabránění destruktivnějším důsledkům krize (snížení dominance finančních institucí), vlivu zbrojního průmyslu USA na rozhodování o vnitropolitických a zahraničně politických otázkách a snaze o ovládnutí energetických zdrojů (nafta, atomová energie atd.). Pokud jde o stanoviska k průběhu krize u nás, nelze je dnes oddělit od celkové situace v Evropské unii. V této souvislosti připomněl zkušenosti, které po skončení 2. světové války uplatnilo Československo (Benešovy znárodňovací dekrety).

V diskusi se o své náměty podělilo 8 diskutujících, kteří poukázali na to, že  kapitalismus znovu jenom prokazuje, jakým je antievolučním systémem, bez jehož překonání západní civilizace nemá šanci uspořádat fungování společnosti v zájmu  dělného člověka a tím i valné části obyvatel. Krize neprobíhá jen v ekonomické oblasti, ale zasahuje do celkového způsobu života. Na tom se dnes shodují názory všech, kdo bez předsudků objektivně posuzují současný stav světa, nejen lidí levicově orientovaných.

Se zásadním příspěvkem vystoupil Ladislav Šafránek, který podrobil hlubšímu rozboru jak samotný pojem krize, tak pojem levice s přihlédnutím k  názvu probíhající besedy. Běžně používané pojmy levice a pravice považuje za schématické rozdělování, doba vyžaduje  s ohledem na tradiční lavírování sociální demokracie naprosto jasné formulování stanovisek a volbu nejvhodnějších postupů. Nelze také srovnávat ekonomickou krizi z roku 1929 se současnou krizí, která je globální a všestranná. Pokud jde o situaci u nás, východiska nelze hledat na půdě parlamentu, tam není dostatek sil k zabránění tvorby okrádajícího zákonodárství. Hokynaření, marginálnost a nesystémovost zjevná z  projednávání státního rozpočtu jasně dosvědčuje, že i naše republika je vůči globálním krizovým výzvám fatálně imunní. Kapitalismus svou podstatu nezměnil, konstatoval na závěr L. Šafránek, očekávat od něj nějakou samoregulační očistu pro zlepšení života a práce námezdně pracujících nelze.

 

13. ledna se konala beseda k informaci o výzkumu “Názory občanů ČR na minulá léta a na hospodářskou krizi”. Za účasti 20 přítomných besedu řídil František Šmejda a úvodní slovo k organizaci a výsledkům průzkumu přednesl Ing. Lubomír Vacek. Průzkum proběhl v říjnu a listopadu minulého roku, a to na reprezentativním vzorku 580 respondentů (věk, pohlaví, politická orientace, profesní zařazení atd.). Přítomní se také seznámili s vyplňovaným dotazníkem. Na rozdíl od ostatních agentur, které podobný průzkum neprovedly, výsledky jsou pozoruhodné např. v tom,  že celkově jsou nejpozitivněji hodnocena 80. léta a nejkritičtěji desetiletí  2001-9 a padesátá léta. Nejhůře ve srovnání s minulostí jsou hodnoceny vztahy mezi lidmi. O výsledcích průzkumu pokud jde o současnou hospodářskou krizi referoval Bc. Jan Klán. Zhruba 90 % dotázaných projevilo obavy z dopadu krize na jejich život. Pokud jde o opatření k jejímu řešení, na prvním místě je omezení výdajů na vojenské zahraniční mise (také zhruba 90 % dotázaných), dále pak na státní správu, naproti tomu většina se vyjádřila proti snižování výdajů na školství a sociální zabezpečení. Větší pozornost věnoval Bc. Klán problematice tzv. průměrné mzdy, která neodráží reálnou příjmovou situaci obyvatel.

V diskusi vystoupilo 12 přítomných, kteří v zásadě ocenili samotné provedení průzkumu, přičemž poukázali na různé aspekty jeho vypovídací hodnoty. Poukázali na nedostatečné využívání poznatků z těchto průzkumů, které sami doplnili celou řadou dalších průkazných faktů, o nichž média nereferují objektivně. Jedná se např. o vývoj a stav zadluženosti země, růst počtu vězňů, státních zaměstnanců včetně policie (dnes v ČR vyšší než v celé ČSSR do r.1990), celkový stav soudnictví, devalvace školského systému aj. Několik diskutujících kriticky poukázalo na to, že samotná KSČM nemá dostatečně propracovanou a důsledně prováděnou mediální politiku, odpovídající současným potřebám. A to zvlášť s ohledem na účelové a zkreslované informace, šířené nejvlivnějšími sdělovacími prostředky. Diskutující poukázali na nutnost věnovat zvláštní pozornost mladé generaci, která se ve své většině (přebíráním neobjektivních informací a na základě omezených osobních zkušeností) do velké míry identifikuje se současnou společností. Je zapotřebí reálně hodnotit klady a minusy minulosti, ale hlavně zaujímat jasná a důsledná stanoviska k současným problémům, kterými žije a často je výrazně sužována valná část spoluobčanů.

 

 

2009

 

16. prosince se konala beseda s PhDr. Michaelem Hauserem, předsedou Socialistického kruhu, na téma “Slovinský filozof Slavoj Žižek”. Jednání za účasti 20 přítomných řídil PhDr. František Neužil.

Slavoj Žižek, narozený v r. 1949, původem Slovinec, patří k nejpozoruhodnějším postavám současné filozofie a psychologie. Za doby existence jednotné Jugoslávie (SFRJ) mimo jiné připravoval projevy jugoslávským státníkům. V r. 1990 kandidoval na funkci jugoslávského prezidenta a umístil se mezi pěti nejúspěšnějšími kandidáty. Je autorem zhruba dvacítky zásadních knih a jednoho filmu. Svými názory zaujal nejen teoretiky společenských věd, ale i světové finančníky. Přesto, že Žižek je "radikální ateista", napsal 3 knihy zabývající se náboženstvím.

Slavoj Žižek navazuje na francouzského filozofa Lacana. Dr. Hauser objasnil pojmy, používané v lacanovské filozofii, jako je "fantazma" (naše představy, subjektivní obraz jiného subjektu, emocionálně přibarvený), "Velký Druhý" (autority, zákony, cizí touhy - vnějšek naší bytosti), "překřížení Velkého Druhého”, "reálno" (nesoudržný souhrn prvků).

Žižek je dialektickým materialistou, ukazujícím význam Leninových myšlenek. Vrací se k marxistické myšlence, že proletariát má cíl "zrušit sám sebe" (podmínky pro svou existenci). Proletariát tvoří lidé nemající místo ve struktuře společnosti. Ti, kdo místo mají, “hrají jen za sebe”.

V průběhu besedy bylo poukázáno na potřebu vypracovat teorii vykořisťování neproduktivní (intelektuální) práce, kterou mnohde vykonávají ("sedí u počítače") obyvatelé slumů za bídnou mzdu. Přitom je v současnosti běžné, že vykořisťovaní se nepovažují za vykořisťované a často volí pravici (vč. významných odborářů).

V bohaté diskusi bylo mimo jiné připomenuto, že na “západě” je Marx uznáván (i mezi finančníky) jako nejlepší analytik kapitalismu, zatímco Lenin je spíše zatracován a Žižek se pokouší o jeho rehabilitaci. Bylo také poukázáno na to, že v “klasické” marxistické filozofii je řada pojmů, vykládaných Žižkem, již obsažena a jejich obsah je dostatečně definován. Vzhledem k podnětnosti a osobitosti Žižkových myšlenek však KSV uváží možnost další odborné diskuse na toto téma.

Česky vyšly tyto knihy:

T. Myers: "Slavoj Žižek", vydal SOK v nakl. Svoboda Servis (2008)

S. Žižek: "Podkova nade dveřmi" (vvp avu, 2008) - srozumitelná - výbor z textů

S. Žižek: "Nepolapitelný subjekt" (Marek, 2007) - obtížná

S. Žižek: "Mluvil tu někdo o totalitarismu" (Tranzit, 2007)

S. Žižek: "Humanismus nestačí" (Filosofia, 2008)

článek: S. Holubec: “Svět podle Žižka” – in: Literární noviny č. 11/2009

 

2. prosince se za řízení doc. Ing. Ivo Látala, CSc. a za účasti 25 přítomných konala panelová diskuse na téma „Politický systém a právo, demokracie a svoboda v uplynulých 60 letech“.  Zásadní filosoficko historický rozbor pojmu demokracie provedl dr. Jiří Blecha. Pokud jde o poválečný vývoj v Československu, vytyčil tři etapy: 1945-60, 1960-89 a od 1990 do současnosti. Zevrubně se věnoval období do Února 1948 a pojmu lidová demokracie, na němž dokumentoval politické prosazování době odpovídajícího demokratického programu.

V diskusi vystoupilo 12 přítomných, z nich nejrozsáhlejší a nejpodstatnější bylo srovnání ústavy z roku 1948, 1960 a 1992 z hlediska základních myšlenek a zároveň i zajištění demokratických práv. Bylo poukázáno na rozhodující vliv mocností jak po založení Československa v roce 1918, tak po roce 1945. Šířeji byl také diskutován problém zachování státní suverenity po vstupu země do Evropské unie. Nedostatečná pozornost je věnována vytváření občanské společnosti včetně působení a reálnému vlivu nejrůznějších občanských sdružení do Listopadu a v posledních 20 letech. Současný stav v tomto směru často nedosahuje někdejší úroveň (např. vliv odborových, ženských,  mládežnických a různých zájmových organizací a sdružení). Bylo poukázáno na to, že doba vyžaduje stanovit přesná kritéria pojmu demokracie (a reálně hodnotit i uplatňování demokracie v samotných komunistických stranách). Stejně tak pokud jde o definování pojmu  “lid” ve XX. století. Demokracii a úroveň jejího uplatňování nelze v žádném případě oddělovat od sociálních hledisek. Tak je tomu i pokud jde o Listinu práv a svobod. Zvláštní problematiku představují volební systémy, klady a zápory jejich uplatňování v různých zemích. Zazněl názor, že současná svoboda slova je svobodou slova pro ty, co mají velké finanční prostředky.  Ke stanovisku, že před Listopadem bylo víc demorakcie než dnes, bylo poukázáno na tehdejší reálná omezení  demokratických projevů. Přítomní se shodli v názoru, že  v oblasti společenských věd jsou demokracie a svoboda jedněmi z nejméně propracovaných a ujednocených pojmů a že této problematice bude KSV věnovat mimořádnou pozornost ve svém dalším programu.

 

25. listopadu se za účasti 45 přítomných konala panelová diskuse na téma „Plusy a minusy minulých 40 + 20 let v kultuře“.  Jednání zahájil a řídil ing. Otakar Lanc, který v úvodu zdůraznil rozdílnost přístupů k problematice kultury nejen z ideologického hlediska, ale už v samotném vymezení tohoto pojmu. Na jedné straně v užším pojetí se jedná o  jednotlivé projevy kultury a umění, zařazované v současnosti buď do skupiny neprůmyslových odvětví (nereprodukovatelné služby) – sem patří počiny sdílené  na místě (koncerty, výstavy, veletrhy), scénické umění (divadlo, koncerty, tanec, cirkus), výtvarné umění (malířství, sochařství, fotografie, umělecká řemesla) – nebo do skupiny průmyslových odvětví, kam patří hromadné šíření výsledků tvůrčí činnosti jako je vydávání knih a tiskovin, film a video, zvukové nahrávky a hudební produkce, ale dnes i videohry aj. Na druhé straně je tady kultura v širším smyslu jako celkový způsob života daného národa či určité pospolitosti, do kterého se promítá národní historie, příspěvek národa k rozvoji lidské civilizace („Učitel národů“ Jan Amos Komenský), a to i v jednotlivých etapách dějin (současné zdůrazňování „60-tých let“ a pomíjení obrovského úspěchu ČSR při EXPO v Bruselu v roce 1958). Toto pojetí kultury má velice úzký vztah k morálce a z tohoto hlediska se jedná o velice široké téma. V tomto směru dnes a denně probíhá neustálá konfrontace s tím, co se děje a jakými podružnostmi a informačním balastem je zahrnovaná současná společnost.

V návaznosti na to se Bohumil Švarc zabýval tím, co znamená  kultura pro herce a pro něho osobně. Na základě svých celoživotních zkušeností zdůraznil nezastupitelné humanistické poslání tvůrců a všech těch, kteří se podílejí na šíření kulturních hodnot. Vyznal se z lásky ke klasickým dílům české a světové dramatické tvorby a poezie s tím, že v současné době jejich význam  je zmenšovaný a přehlížený. Přítomní na jeho vystoupení reagovali potleskem.

Dál došlo k seznámení přítomných se základními myšlenkami vystoupení spisovatele a básníka Michala Černíka, který se pro nemoc nemohl jednání zúčastnit. Poukázal na  problémy, s nimiž se v tzv. době absolutní svobody a rovných příležitostí setkávají čeští autoři literárních děl, a to zdaleka nejen ti, kteří byli po Listopadu zařazeni mezi nežádoucí tvůrce. „Jestliže kdokoliv odsuzuje intelektuály za kritické myšlení, osobuje si  absolutistické nároky na pravdu. Každý monopol na pravdu je pro společnost nebezpečný, už jsme to tolikrát poznali. Kdo jiný než spisovatelé a intelektuálové by měli považovat za své právo a občanskou povinnost vyjadřovat se k věcem politickým a veřejným... A kdo jiný než média by jim měla být nápomocna a jejich slova šířit. Ale pro majitele moci jsou nepřijatelní ti, kteří pracují se slovem a jejichž slovo se nebojí. – Naplňuje se stará pravda, že na kultuře se vydělávat nedá a na nekulturnost doplácíme. - Stát jako útvar bez kultury a bez literatury existovat může, národ nikoliv, takový národ zůstává bez šance na budoucnost.“

Redaktor Haló novin Tomáš Hejzlar se zabýval důležitostí historického kulturního dědictví a proměnami vztahu lidí ke kultuře v průběhu hodnocených šedesáti let. Poukázal na to, jak i Vatikán v čele se současným papežem hledá způsob, jak čelit záplavě antihumánní „kultury“ v západní civilizaci a v současném zglobalizovaném světě. O to větší pozornost by měla kultuře věnovat naše i mezinárodní pokroková fronta včetně KSČM a vytvářet pro ni tolik potřebný prostor.

V bohaté diskusi vystoupilo 14 přítomných, kteří mimo jiné poukázali na skutečnost, že v celém tisíciletém vývoji lidstva probíhá střet v přístupech ke společenské realitě až po zásadní střety v současné etapě, a v kultuře se tento zápas  vždy odrážel a bude odrážet. Humanistická kulturní fronta by měla získávat spojence pro své cíle a využívat k tomu i nejmodernější prostředky jako je internet. I v současnosti vzniká celá řada hodnotných uměleckých děl a počinů (Národní galerie, Národní divadlo – zahraniční autoři), vychází i hodně pozoruhodných knih, ale výše vstupného a prodejní ceny z nich dělaji pro mnoho lidí nedostupné záležitosti. Cennou práci dělá Výbor národní kultury pořádanými akcemi a vydáváním časopisu „Lípa“. Všichni diskutující se shodli na mimořádném vlivu televizních stanic na formování úrovně kulturního a ruku v ruce s tím i morálního povědomí  společnosti. Při hodnocení celého poválečného období až po dnešek musíme být maximálně objektivní, i v období socialismu jsme byli mnohokrát na štíru s proklamovanými demokratickými zásadami. Jedině takovýto přístup vytváří předpoklad k tomu, abychom mohli oslovovat stále větší okruh lidí a aby veřejnost našim stanoviskům věnovala pozornost.

 

18. listopadu se za řízení ing. L. Vacka konala panelová diskuse na téma “Úspěchy a nedostatky posledních 40 + 20 let v rozvoji vybraných exaktních věd”. K situaci v oboru matematiky, jaderné fyziky, kosmického výzkumu, strojírenství a biochemie vystoupili odborní pracovníci jednotlivých vědeckých odvětví. Poukázali na velkou pozornost, kterou věnovaly řídící orgány státu do roku 1989 rozvoji exaktních věd (včetně založení a působení Čs. akademie věd a jejích jednotlivých ústavů). Zároveň hovořili o řadě  nesporných tehdejších úspěšných výzkumů (oceňovaných i ve vědeckých kruzích západních zemí – např. v kosmickém průzkumu, biochemii, strojírenství aj.). V exaktních vědách na rozdíl od společenských věd se méně projevovaly negativní ideologické vlivy (třebaže i z oblasti exaktních věd ze země odešla hlavně bezprostředně po roce 1948 a 1968 řada schopných pracovníků, i když to nebylo jen z politických důvodů). Projevovala se zde daleko otevřenější, věcná výměna názorů, silně ovlivněná osobností vedoucích pracovníků toho kterého ústavu. Nedostatkem bylo rozhodování o řadě  odborných vědeckých záležitostí orgány a sekretariáty KSČ, izolace zemí socialistického tábora a s tím spojené opožďování  v určitých oborech  (např. v souvislosti s prosazováním lysenkovštiny a nesprávným hodnocením kybernetiky) a stále výrazněji se projevující zaostávání technického zázemí vědeckého výzkumu.

Pokud jde o situaci po roce 1990, základní rozdíl  spočívá v postupném zavedení nového systému organizace vědecké práce (zvýšení podílu vysokých škol na výzkumu), neúměrné zvýšení tlaku na co nejrychlejší zisk a návratnost investovaných prostředků. Zároveň působí zcela nové ekonomické prostředí, dominantní postavení zahraničních majitelů v zemi fungujících podniků a atomizace vědeckého výzkumu. Zvláštní kapitolou je organizace vysokých škol a podnikání ve školské sféře (od středních po vysoké školy). Kriticky bylo poukázáno na dlouhodobější omezování finančních prostředků na vědu a výzkum současnými vládními orgány a v této souvislosti bylo kladně hodnoceno stanovisko Klubu společenských věd, zaslané nedávno Akademii věd, vyjadřující podporu požadavkům vědecké fronty na změnu tohoto stavu.

Ze 40 přítomných se s řadou dotazů a vlastních stanovisek zapojilo do výměny názorů  10 diskutujících. Největší pozornost byla věnována srovnání někdejší a současné úrovně vysokoškolského studia (dnes na 60 % mladých lidí po maturitě zahajuje vysokoškolská studia, valná část z nich však končí po dvou letech dosažením bakalářského stupně). Bylo konstatováno, že definice absolventa vysoké školy se proti někdejší době rozmělnila a změnila. Diskutující poukázali na probíhající amerikanizaci ve  sféře školství a zvlášť pak  vysokoškoského studia (včetně aspektu privátních škol a využívání tohoto systému ke snižování  počtů nezaměstnaných mladých lidí a přenesení jejich životních nákladů na rodinné zázemí). Zdůrazněný byl vzestup ekologických aspektů vědeckých výzkumů, ale také  sbírání smetany výzkumné činnosti ve světě Spojenými státy včetně stále se projevujícího odlivu mozků z méně vyspělých zemí. Přítomní na závěr ocenili zařazení této závažné problematiky do programu KSV.

 

4. listopadu se konala panelová diskuse na téma „Změny v okolnostech formujících osobní a společenskou identitu“. Jednání za účasti 32 přítomných řídil dr. Ján Mišovič a v úvodu byly předneseny tři zásadní příspěvky.

Doc. Hana Pešinová se zabývala tématem „Identita a psychologie“ a zvlášť pak mnohostranným procesem ztotožňování se – s někým, s něčím, s určitými společenskými hodnotami a to v různých etapách života a v různých sférách. V této souvislosti poukázala na význam tzv. vzorů jednání a chování. Dál se věnovala problematice identity v období budování socialismu a to v souvislosti s formováním profilu socialistického člověka. Poukázala na nedostatečnou pozornost psychologickým aspektům a řadě problémů ve vytváření tehdejšího školského systému včetně důsledků v pedagogice (např. frázovitost učebnic – „současné učební texty ze společenských věd se vyznačují stejnými prohřešky jako za socialismu, jen v obráceném gardu“). V okamžiku narůstající frustrace ve společnosti se hledají nové „neoficální” vzory  (1968, druhá polovina osmdesátých let) a proto je velice důležité, aby se problematice identity věnovala náležitá pozornost.

Dr. Ján Mišovič se soustředil na téma „Identita a sociální spravedlnost“. Poukázal na zásadní změnu, ke které došlo v Evropské unii po roce 1990, kdy v západní Evropě i v souvislosti s rozkladem tehdejších socialistických zemí a globalizací došlo k vítězství myšlenek liberalismu s ústřední myšlenkou, že „trh rozhoduje vše” a ruku v ruce s tím k demontáží sociálního státu. Ztotožňuje se s kritiky současné západní civilizace, v níž došlo k obrovské atomizaci společnosti, nárůstu individualismu a koncentraci na JÁ. Zároveň dochází k přesunům v sociálních hnutích, odklonu od třídní identifikace a orientaci na skupinové identity (odpor proti válce, ochrana životního prostředí) a levicové hnutí tyto objektivní procesy musí brát v úvahu a patřičně na ně reagovat.

Doc. Petr Sak pojednal téma „Evropské hodnoty a identita“. Poukázal na rozdílné rysy jednotlivých civilizačních okruhů (Evropa, USA, Čína…). Evropská identita má samozřejmě svůj historický aspekt (Řecko – Řím – židovsko-křesťanská kultura), Evropa má společnou historii, ale jinak prožívanou a interpretovanou jednotlivými národními komunitami. V současnosti jsme svědky znásilňování evropské identity pod vlivem nejmocnějších mocenských elit prostřednictvím médií, jejichž vliv je obrovský. U nás jsme svědky neschopnosti identifikovat vlastní národní zájmy (včetně záměrného užívání neadekvátního malodušného pojmu „čecháčkovství”). Poukázal na celou řadu projevů cíleně vytvářeného veřejného mínění (Klaus: Lisabonská smlouva) a nedostatek snahy po objektivním poznání skutečností. Pokud nedojde k zvratu v přístupech k základním otázkám života lidstva, pak výhled světa se nejeví moc optimistický.

V diskusi vystoupilo 12 přítomných, kteří se ztotožnili s tím, že za posledních 20 let došlo k ohromným změnám v životních hodnotách a že také vztahy mezi lidmi jsou považovány za nejhorší díky individualistické orientaci na prosazování osobních zájmů. Největší bludy v současnosti panují kolem Evropské unie, jejíž integrace má tři aspekty: politický (ve vleku evropských velmocí, vyloučen jeden zájem; začlenění do NATO zároveň znamená dominanci USA), ekonomický (rozdílné postavení velmocí a ostatních států; Evropě chybí důležité suroviny) a kulturní (dnes hlavně slouží k zastírání reálné situace). Doporučuje se zevrubně zhodnotit klady a nedostatky vstupu ČR do EU od r. 2004 a na základě toho formulovat vztah k EU.

Diskutující dál poukázali na závažnost definice identity. Neúspěch vytváření socialistického člověka byl jednou z hlavních příčin neúspěchu pokusu o vybudování socialismu. Jednou věcí byly ideály, druhou věcí praxe (chování stranického aparátu, tendence spotřebního socialismu aj.). Socialistické ideály měly a nadále mají svůj vliv (lidé se často chovají hodně odlišně od přání médií). Důležitou roli hrají i malé vzory. Je pociťováno deptání společnosti současným uspořádáním. Podstatou přístupů a  postojů je morálka, s čímž souvisí také právní uspořádání a úroveň jeho prosazování. Vytváření identit je složitý dlouhodobý proces a velice důležitým prvkem v něm je pojem „společenstvo” (jako historický proces od rodiny přes obec, oblast, zemi, stát až po jednotlivé civilizace včetně společenstev sociálních či zájmových – a z tohoto hlediska Evropa není společenstvo).

V závěru bylo doporučeno dál problematiku identit neztrácet ze zřetele a v programu KSV počítat s jejím projednáváním i v budoucnu.

 

23. října se konala beseda s poslancem Evropského parlamentu za KSČM ing. Jaromírem Kohlíčkem na téma „Evropský parlament v novém složení“.  Jednání řídil dr. Stanislav Fischer za účasti 20 přítomných.

Ing. Kohlíček v obsáhlém úvodu připomněl historický vývoj sjednocování Evropy a působení jeho institucí včetně Evropského parlamentu, který od roku 1979 uplatňuje jednotný proporční systém pokud jde o zastoupení jednotlivých států. Zabýval se organizační strukturou EP, činností výborů, fungováním jednotlivých frakcí a pravidly vystupování. Jak je všeobecně známo, navzdory probíhající ekonomické krizi došlo při posledních volbách do EP k posílení zastoupení pravicových sil. Na základě svých dlouholetých zkušeností ing. Kohlíček zasvětil přítomné do fungování a praktik EP, práce poslanců za Českou republiku, možností spolupráce při projednávání konkrétních otázek. Podělil se také o zkušenosti z fungování své kanceláře poslance EP v Budyšíně (ojedinělá působnost poslance EP mimo území vlastní země).

Přítomní se nejvíce zajímali o postavení levicových sil v EP (GUE/NGL), o úroveň vztahů se sociálně demokratickou frakcí v EP, o snahy radikálních levicových sil vytvořit nějakou jednotnou evropskou stranu. Všeobecně ocenili přínos ing. Kohlíčka při zasvěcení do této závažné problematiky.

Ing. Kohlíček na závěr zdůraznil hlavní programové prvky levicových poslanců: prosazování míru a odzbrojení, sociálních jistot a ochrany životního prostředí. V současnosti se situace jeví tak, že v západní Evropě dochází k určité radikalizaci v odborovém hnutí, ne tak ve sféře politického života (jak ukázaly i výsledky voleb do EP).

 

14. října se konala panelová diskuse na téma „Úspěchy a nedostatky v uplynulých 40 + 20 letech v ekonomice“.  Jednání za účasti 52 přítomných řídil ing. L. Vacek, který v úvodu poukázal na zásadní rozhodnutí výboru KSV uspořádat v souvislosti s 20. výročí 17. listopadu 1989 sérii panelových diskusí, při nichž se porovnají plusy a minusy 40 let budování socialistické společnosti a 20 let společnosti kapitalistické ve vybraných oblastech. Zároveň zdůraznil význam toho, že první z těchto diskusí se věnuje právě ekonomické oblasti, která velice výrazně ovlivňuje celý život a vývoj společnosti.

Se zásadním stanoviskem k problematice vystoupil prof. Zdeněk Hába a poukázal na to, že vždy jde o subjektivní výpověď, do které se výrazně promítá osobní zkušenost. Zabýval se prvním obdobím po roce 1945, které probíhalo ve znamení poválečného nadšení včetně úvah o vlastní „lidově-demokratické“ cestě Československa k socialismu a poukázal na skutečnost, že znárodnění v rozhodujících odvětvích ekonomiky nebylo  jen záležitostí pozdějších zemí socialistického světa, ale např. i ve Velké Británii a v jiných zemích. Dál věnoval pozornost vzniku tzv. železné opony a zahájení studené války (Fulton – Churchill, 1946/7). Únor 1948 byl vyústěním mezinárodně politické a vnitropolitické situace, nadále existovalo a dál se rozvíjelo tvůrčí ovzduší – byla dokončena industrializace Čech a Moravy a probíhala industrializace Slovenska. V zemědělství proběhl proces združstevňování. Vše ve znamení národní jednoty. Roční přírůstky v ekonomice byly kolem 8 procent. Pak došlo k událostem kolem roku 1968 až po vstup vojsk Varšavské smlouvy do země. Nová doba vyžadovala nové přístupy a činy, místo toho došlo k návratu ke starým mechanismům. Ve světě probíhala vědecko-technická revoluce, u nás byl tento proces velice pomalý a 80. léta znamenají ekonomickou stagnaci. Projevila se neschopnost přejít na nové metody řízení. Listopad 1989 přinesl resuscitaci kapitalismu, privatizaci, zavedení kapitalistických výrobních a společenských vztahů. Dnes je přes 80 % ekonomiky země v rukou zahraničního kapitálu, u bank je to 100 procent. Vláda vládne politicky, nikoli ekonomicky, zisky z české ekonomiky jdou do zahraničí (daňové výhody). Prudký pokles po listopadu 89 byl vyrovnaný až po 11 letech.

V letech 1945 – 85 dosáhly soc. země v ekonomické oblasti velice mnoho. Nelze však mechanicky srovnávat a přeceňovat tehdy dosažené výsledky (velice negativně zapůsobilo zaostání ve vědecko-technické oblasti). Před listopadem byla připravována celá řada důležitých změn, ale k realizaci už nedošlo.

S dalším zásadním stanoviskem vystoupil ing. Alexej Bálek. Poukázal na tendenci sdělovacích prostředků neobjektivně kriticky hodnotit 40 let a bagatelizovat problémy posledních 20 let. Za jiné je možné vzpomenout, že zatímco do r. 1989 se ročně dávalo k dispozici 40 tisíc bytů, nyní je to 28 tisíc bytů. Je skutečností, že ekonomika ČSR byla v počáteční etapě cca 10 let před ekonomikou SSSR, zahraniční obchod v rámci RVHP měl pro ČSR pozitivní (např. dodávky nafty) i některé negativní stránky (vědecko-technické zaostávání). Vše ovšem probíhalo za studené války a uplatňování embarga. Úroveň investic nedokázala zabezpečit další rozvoj. Celoplošné státní vlastnictví bylo do jisté míry brzdou iniciativy lidí. Řada ekonomických procesů byla velmi nákladná. Byl kladen důraz na zvyšování životní úrovně, osobní spotřeba však nerostla tak, jak se to rozvinulo po listopadu 1989 (včetně negativních stránek neúměrných úvěrů aj.).

V bohaté výměně názorů vystoupilo 10 přítomných. Poukázali na to, že na rozdíl od současné vlády peněz do listopadu 89 na 70 % populace žilo důstojný život. Nemůže se také pomíjet fakt, že po roce 1945 bylo ze země vystěhováno kolem 3 milionů Němců, což mělo také své důsledky nejen správní, ale i v zajišťování výroby. Další diskutující poukázali na vybalancované řešení dopravní problematiky s důrazem na železnici na rozdíl od současné dominantní orientace na silniční dopravu. Pokud jde o přípravu změn v závěru osmdesátých let, byl podtržen význam zkušeností Slušovic, což mělo za následek organizované zlikvidování Slušovic v zárodku nastolování kapitalistických pořádků v zemi po listopadu 89. Bylo doporučeno, aby se zpracovala objektivnější kritéria pro srovnávání někdejších čtyřiceti a současných dvaceti let s důrazem na kvalitu života obyvatel ČR.

 

23. září se konala panelová diskuse na téma „O antikomunismu“. Jednání za účasti 32 přítomných zahájil a řídil ing. Lubomír Vacek, který v úvodu zdůraznil, že celá záležitost není otázkou vědy, ale postojů lidí a společenského klimatu, nesoucího se v současnosti na vlně antisocialismu a vytěsňování levicových postojů. Rozhodující vliv přitom mají  sdělovací prostředky, zvláště pak televizní stanice, kde jsme často svědky snůšek polopravd a lží (zvlášť veřejnoprávní ČT), orientaci na zášť a vytěsňování snah po objektivním posouzení společenských otázek minulosti a současnosti. Dále pak zmínil výsledky průzkumu veřejného mínění z přelomu roku 2008/9, který ukázal, že za antikomunisty se považují 4 % lidí a dalších 9 % s antikomunismem sympatizuje, naproti tomu odpůrců antikomunismu je 37 % a nerozhodnutých 13 %, 17 procentům tento pojem nic neříká a pětina dotázaných stanovisko nezaujala. Z 13 % antikomunistů a s antikomunismem sympatizujících lidí však jen čtvrtina žádá zákaz KSČM.

V úvodní části vystoupil Lubomír Ledl, člen výboru Strany demokratického socialismu, který zdůraznil, že antikomunismus je především nástrojem propagandy a v současnosti usiluje o odpoutání pozornosti od chyb nynějších vlád a o zabránění spolupráce levice. Antikomunismus je cílevědomé působení v celosvětovém měřítku, na němž se podílí tvůrci a realizátoři strategie postupů a propagandy k znevážení socialismu a jeho inspirativních myšlenek.

Věra Karasová, tisková mluvčí KSČM, hovořila o praktikách, používaných v řadě médií, vytvářejících blokádu mlčení o stanoviscích strany k aktuálním společenským otázkám. Zároveň poukázala na bohaté materiální zázemí antikomunismu a ruku v ruce s tím mimořádně výhodné podmínky pro hlasatele antikomunistických postojů.

V rozsáhlé debatě vystoupilo osm diskutujících, kteří poukázali na to, že antikomunismus ve větší či menší míře působí ve světě od vzniku Komunistického manifestu, bojovat s ním nelze neprofesionálně a KSČM se nemůže obejít bez propracovaného systému boje s tímto jevem. Antikomunismus však dnes není založený jen na lžích a zkreslování faktů, ale i na chybách, kterých se komunistické hnutí dopustilo při realizaci socialismu. Boj s antikomunismem proto nemůže být zploštělou prvoplánovou záležitostí, účinné působení proti antikomunismu vyžaduje i  propracování řady zásadních ideových otázek a pojmů s ohledem na reality současného globálního světa. Je také nutno  rozlišovat mezi ideovými a pragmatickými antikomunisty. V boji s antikomunismem je zapotřebí hledat možnosti společného jazyka a postupů tam, kde se k tomu vytváří předpoklady (stanoviska jednotlivých osobností a občanských hnutí). V zájmu úspěšného zápasu s antikomunismem by mělo být vytvořeno speciální teoretické pracoviště.

 

2. září se konala diskuse „O extrémismu v české společnosti“.  Jednání za účasti 28 přítomných řídil ing. L. Vacek a tuto závažnou problematiku komplexně objasnil a na množství konkrétních příkladů zasvěceně dokumentoval dr. Zdeněk Zbořil. Ten se ve svém expozé obšírně zabýval vývojem postojů k extrémním názorům a poukázal na zavedení a používání pojmu extrémismus u nás v posledních dvaceti letech (po listopadu 1989). Zdůraznil, že se jedná o pojem zkratkovitý, který nepatří do politologie a ani do sociologie. Používá se hlavně jako jakási žurnalistická zkratka a její obsah je uzpůsobovaný momentálním zájmům. A tak  jsme svědky cílevědomého směšování a dokonce stavění nacistických a komunistických názorů na roveň. Jedním dechem se hovoří o tzv. pravicovém a levicovém extrémismu, čímž dochází  k zploštěnému lineárnímu rozdělování politického spektra. Není rozlišováno na základě historických i současných faktů, jak je vždy nezbytné v zájmu co nejobjektivnějšího postižení skutečnosti.

Při zkoumání a posuzování této problematiky je zapotřebí krajní opatrnosti. Při definování toho, co je extrémní resp. extrémistické, se nemůžeme spokojit jen s tím, že jde o myšlení a jednání, které se vymyká stávajícímu „normálu“. Není asi náhodou, že na otázku „kdo je extrémista“ existuje u nás jen poskrovnu hlubších českých sociologických studií a v řadě případů nám cenné informace mimovolně poskytují hlavně překlady prací z USA, Německa, Anglie a dalších západních zemí. O to větší svévole jsme svědky v označování tzv. extrémních názorů v dominantních českých sdělovacích prostředcích. Pojem extrémismus byl importovaný z Německa a do našich poměrů se dostal zprostředkovaně přes Velkou Británii. V Německu se začal používat na počátku sedmdesátých let místo pojmu neonacismus, který nevyhovoval politickým představitelům. Až po roce 1990 došlo v západní Evropě k postupnému zavádění pojmu pravicový a levicový extrémismus, i když podmínky a přístupy v jednotlivých zemích se i s ohledem na historický vývoj hodně liší.

Detailnějšímu rozboru podrobil dr. Zbořil extrémní názory tzv. neonacistů a to jak z ideového hlediska, tak i z hlediska věkového a sociálního složení jejich příznivců. Poukázal na jejich tendenci politicky se angažovat až po zakládání stran (Dělnická strana) a také na antirómský prvek, za jistých okolností prolnutý s antikomunismem.

V odpovědích na otázky a připomínky se dr. Zbořil zvlášť věnoval problematice právních ustanovení, definujících extrémismus, které se vyznačují   všeobecnými  vágními formulacemi  a soudní praxe se z různých důvodů zatím nemá k přijmutí precedentních závěrů. V diskusi bylo poukázáno na některé faktory, které od devadesátých let nahrávají neonacistickým tendencím ve společnosti (počínaje omluvou V. Havla za odsun Němců, působení řady institucí včetně účelově nově zřízeného Ústavu pro studium totalitních režimů, chování řady známých kulturních osobností, záplava proněmeckých titulů z druhé světové války na knižním trhu aj.). Diskuse se obšírněji zabývala také působením Landsmanschaftu včetně jeho pražského „zastupitelství“, ale také řadou s ním spojených tiskovin (např. časopis „Střední Evropa“).

Průběh besedy byl účastníky hodnocen velice pozitivně jako objektivní shrnutí základních poznatků k této problematice.

 

15. července proběhla veřejná diskuse se sociology ing. L. Vackem a dr. J. Mišovičem o hodnocení voleb do Evropského parlamentu a o předpokládaných výsledcích podzimních voleb do Sněmovny PČR. Vzhledem k letnímu období za vysoké účasti 32 přítomných, z nichž velká většina se zapojila do výměny názorů na danou problematiku, došlo k zevrubnému posouzení výsledků voleb do EP i výhledu výsledků nadcházejících říjnových voleb. Vývoj volebních preferencí naznačuje, že by KSČM mohla dosáhnout lepšího výsledku než v roce 2006 a o celkovém rozložení sil rozhodne souboj mezi ČSSD a ODS. Pokud jde o TOP 09, získá hlasy příznivců Václava Havla (dříve volící např. ODA a Bursíkovu Stranu zelených) a část hlasů ODS a KDU-ČSL, pravice jako celek však může za dané situace posílit právě díky TOP 09, která může získat hlasy menších stran, které by jinak propadly.

Ing. Vacek shrnul šest hlavních faktorů, rozhodujících o výsledcích voleb: dvě pětiny oprávněných voličů (tj. asi 60 % účastníků voleb) je dlouhodobě rozhodnuto koho volit, další část voličů je ovlivněna popularitou a vlastnostmi vůdčích osobností (zejména mladí voliči), další skupina voličů je pod přímým vlivem sdělovacích prostředků a zvl. televize, čtvrtým faktorem je zapůsobení negativních afér, pátým překvapivé poznatky a návrhy a šestým skupinové působení rodiny, přátel a nejbližšího okolí.

Dr. Mišovič konkretizoval rozhodování voličů v jednotlivých předvolebních etapách s tím, že měsíc před volbami by preference z průzkumů měly velmi přesně odrážet reálné výsledky voleb. Z jeho porovnání získaných hlasů v posledních krajských a eurovolbách vyplynulo, že nejstabilnější jádro voličů má ODS a KDU-ČSL, největší výkyvy zaznamenala ČSSD. Upozornil na krajové rozdíly v dosažených výsledcích KSČM (+/- až sedm procent od celostátního průměru), což by mělo být podnětem k analýze forem kampaně, politické práce a vystupování jednotlivých osobností.

Diskutující varovali před iluzemi o voličských prioritách. Jednotlivé faktory, které  v současnosti doléhají na občany, samozřejmě nepůsobí ve společnosti stejně a různé vrstvy na ně reagují po svém. Doporučili, aby KSČM vedla závěr kampaně konstruktivně tak, aby dávala prostor pro další rozvoj spolupráce s těmi, kdo mají zájem na pozitivním a sociálně citlivém rozvoji české společnosti.

 

17. června se konala beseda o knize „Pohledy do českých dějin“. Jednání řídil ing. Otakar Lanc a v úvodu zdůraznil, že se jedná o ojedinělou publikaci na současném knižním trhu, která – v protikladu se současnou oficiální linií, vehementně sugerovanou veřejnosti všemi sdělovacími prostředky – vychází  z potřeby posilování národní hrdosti. Autor knihy doc. Jaroslav Moravec v zasvěceném úvodu poukázal na dlouhodobé snahy zlikvidovat slovanské národy v prostoru střední Evropy. Detailněji se potom zabýval specifikami českých dějin, která spatřuje ve třech faktorech: 1. žádný národ se nepropadl z dob slávy mocného království až na samotný práh zániku, aby se v průběhu 19. století znovu povznesl mezi průmyslově a kulturně nevyspělejší v Evropě, 2. českému národu se na rozdíl od jiných slovanských komunit v daném prostoru – obklopeném německým živlem – podařilo uchovat si svou identitu včetně jazyka (a to i za situace, kdy česká šlechta většinou podlehla germanizaci) a  3. velkou roli v celém historickém vývoji sehrálo náboženské přesvědčení spjaté s odporem proti praktikám římskokatolické církve.

V bohaté a podnětné diskusi vystoupila polovina z 22 přítomných účastníků a autor zodpověděl celou řadu konkrétních otázek, zaměřených hlavně na současné praktiky cílevědomého  zkreslování české historie,  problematiku husitství, výrazný ateizmus současné české populace, osud ostatních západních Slovanů včetně Lužických Srbů, obsah pojmu „švejkovství“ a obrana člověk proti vládnoucí mašinérii, bezostyšné útočení na období národního obrození a jeho hlavní představitele, Masarykův postoj k české otázce.

Účastníci vysoce ocenili dosavadní práci doc. J. Moravce a počítají s tím, že by se mělo v besedě s ním pokračovat po vyjití 2. dílu, který má obsáhnout dějiny první poloviny 20. století.

 

3. června se konala beseda s kandidáty na poslance Evropského parlamentu Jiřím Hudečkem, Václavem Exnerem a Romanem Janouchem. Po jejich vystoupení, v němž osvětlili řadu základních otázek ve vztahu k Evropské unii, následovala živá diskuse, které se zúčastnili téměř všech 22 přítomných. Jednání řídil Lubomír Vacek a zaměřilo se hlavně  na rozbor jednotlivých politických proudů ve vztahu k EU, Lisabonskou smlouvu, současné reálné možnosti uplatnění vlivu levicových sil v Evropském parlamentu a promítnutí problematiky EU do českého politického dění. Účastníci ocenili také shrnutí osobních zkušeností a poznatků kandidátů z volební kampaně, která právě v těchto dnech vrcholila. Pokud jde o prognózu výsledků voleb, zúčastnění podtrhli zcela jinou situaci ve srovnání s prvními volbami do Evropského parlamentu, kdy za tehdejší krize ČSSD se podařilo KSČM získat 6 mandátů. Naproti tomu reálný odhad výsledků těchto voleb ukazuje na možnost získání 3-4 mandátů.

 

20. května se konala panelová diskuse k problematice Zadluženost státu a občanů České republiky. Jednání zahájil Ing. Lubomír Vacek a řízení diskuse 22ti přítomných poté předal Ing. Karlu Procházkovi. O zasvěcený úvod se postaral doc. Alexej Bálek, který poukázal na to, že zadluženost provází valnou část historie lidstva a ve svém vystoupení se věnoval čtyřem základním okruhům otázek: 1. tendence zadluženosti obyvatelstva (zatímco v devadesátých letech se dá hovořit o jakési normální míře zadluženosti – v r. 1996 15,5 % úspor obyvatelstva, od roku 2000 je zaznamenávána stále výraznější zadluženost a nyní činí kolem 40 % úspor obyvatelstva), 2. zadluženost České republiky, která je proti stavu v r. 1996 zhruba pětinásobná a devizové rezervy v posledních letech klesají (což souvisí i s pasivními rozpočty od r. 1996), 3. situace ve Spojených státech, mimořádně silně ovlivněná úlohou FEDu až po otřesné důsledky současné finanční krize (zrušení krytí dolarového oběživa zásobami zlata; zatímco v r. 1950 oběh peněz v průmyslu byl větší než v bankách, v r. 2008 je oběh peněz bank desetkrát větší než v průmyslu);  podtrženy globální důsledky americké krize a jejího řešení na úkor ostatních zemí, odhaduje se, že 68 % dolarového oběživa mimo území USA nemá krytí, 4. situace v Evropské unii, kde za posledních 12 let zadluženost stoupla o polovinu na současných 70 % úspor obyvatelstva. Doc. Bálek poukázal na obrovské disproporce ve spotřebě zemí euroatlantické civilizace ve srovnání s ostatními zeměmi světa a v závěru vyjádřil názor, že zadluženost bude dál růst, což bude mít dlouhodobé negativní důsledky pro další generace. Zatímco drtivá většina ekonomů dnes nespatřuje žádnou jinou alternativu kapitalistického uspořádání ekonomiky a fungování společnosti, levicové síly ve světě nemají dostatek sil k prosazení nějakých zásadních změn.

V bohaté výměně názorů vystoupili téměř všichni účastníci panelové diskuse. Zvláštní pozornost věnovali úloze sdělovacích prostředků při obeznamování společnosti s reálnou ekonomickou situací (ulpívání na pojmu recese na rozdíl od pojmu krize), nadhodnocení dolaru vůči ostatním měnám (problematika spotřebního koše), role ropy a dalších surovin včetně jejich ceny v relaci se současnou ekonomickou krizí, chování bank (které jsou v ČR v rukou zahraničního kapitálu), zavírání průmyslových provozů v ČR (sklárny, porcelánky, obchodní řetězce, domácí zemědělská produkce aj.), chování exekutorů (400 tisíc zadlužených na pokraji exekuce), historická zkušenost z překonání krize 1929-33 válkou v relaci s obrovským rozvojem zbrojního průmyslu USA. Ostřejší polemika vznikla kolem otázky, zda k současné ekonomické krizi došlo na základě plánované akce, dlouhodobě připravované blíže nedefinovanými silami. Pokud jde o perspektivu dalšího vývoje, bylo poukázáno na faktor společenského pohybu např. v Asii (Čína, Indie) a v Latinské Americe a postupné přeskupování váhy jednotlivých činitelů ve světové ekonomice.

Přítomní doporučili, aby členové KSV ekonomové připravili zásadní rozbor na dané téma k publikování ve sdělovacích prostředcích.

 

13. května se konal seminář na téma Darwin a současnost, uspořádaný u příležitosti 200. výročí narození Charlese Darwina (1809-1882) a 150. výročí vydání jeho zásadního díla „O vzniku druhů přírodním výběrem“ (1859). Jednání řídil Ing. Stanislav Fischer, CSc. a se zásadními příspěvky vystoupil technik a filozof Dr. Ing. Adolf Inneman, biolog a přírodovědec Dr. Jan Minář a biochemik doc. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. 22 přítomných s velkým zájmem vyslechlo také pět výňatků z díla Charlese Darwina, kterými obohatil vystoupení Dr. Inemana předseda Výboru národní kultury Milan Friedl.

V základních vystoupeních stejně jako v bohaté diskusi, do níž se zapojila polovina přítomných, byl vysoce hodnocen přínos díla Charlese Darwina jak z hlediska dalšího rozvoje přírodních věd a biologie obzvlášť, tak i z hlediska filozofického (neutuchající spor evolucionismu a kreacionismu), ale zároveň i v oblasti společenských věd (sociální, morální a další aspekty vývoje a života člověka a lidské společnosti). Jednání zdůraznilo, že Darwinův nový pohled na člověka jako na přírodní bytost znamenal také rasovou rovnoprávnost a odsouzení otroctví, i když se tento aspekt výrazně projevil až v jeho díle „Původ člověka a pohlavní výběr“ (1871), vydaném za dvanáct let po knize „O vzniku druhů“.

 

15. dubna byla uspořádána beseda  na téma Důsledky migrace cizinců a možnosti její regulace. Jednání řídil Ing. Stanislav Fischer a 22 přítomných seznámil se zevrubným  hodnocením situace dr. Šíma. Na základě bohatých zkušeností z minulých i současných vazeb naší země hlavně s východoasijskými zeměmi se soustředil na zásadní změny, ke kterým v celkovém společenském uspořádání v posledních dvaceti letech na obou stranách došlo a na různorodé důsledky těchto změn. Zvláštní pozornost věnoval vazbám s Mongolskem a problematice náboru pracovních sil z Mongolska a jejich nebývalému nárůstu v posledních letech. Zabýval se rozdílností kultur a způsobu života mongolského a českého etnika. Poukázal na to, že existuje nevyjasněnost řady zásadních otázek ve vztazích Mongolska a ČR, čehož využívají a zneužívají tzv. zprostředkovatelé. Ti v souvislosti s jazykovými problémy  migrantů vydělávají i na opatření české vlády - tzv. dobrovolných návratech, které ovšem nejsou řešením této závažné problematiky. V závěru svého vystoupení poukázal na nutnost trvalé spolupráce státních orgánů, důslednou kontrolu přijatých závěrů a vyvozování zodpovědnosti za jejich porušování na obou stranách.

S dalším zásadním stanoviskem vystoupil dr. Grossmann, který podal celkový přehled o cizích státních příslušnících na území ČR. Oficiálně se uvádí, že jich u nás je přes 400 tisíc (nejvíce z toho Ukrajinců), ale má se za to, že tento počet představuje zhruba jednu třetinu skutečného stavu. Valná část migrantů chce v ČR zůstat a celá problematika je významnou  sociálně ekonomickou a politickou záležitostí. Jde o neodmyslitelnou součást vývoje současného globalizovaného světa a česká populace na ni není připravena a zatím nenalézá adekvátní způsob, jak na situaci reagovat. Zvláštní pozornost věnoval rozsáhlé činnosti mafiánských skupin, parazitujících na migrantech a propojených s některými českými  podnikateli.

V diskusi vystoupilo deset přítomných. Poukázali na existenci migrace v průběhu lidské historie a na její současný charakter, spjatý s ekonomickou, technickou a společenskou realitou 21. století. Sociálně jsou postiženy pracující masy, vystavené mnohostrannému bezohlednému vykořisťování jako důsledku vytvářeného globálního trhu. V souvislosti s celou problematikou jsou velice aktuální otázky dalších perspektiv vývoje národností a náboženství, ale také např. organizace jednotlivých národních komunit (Společnost přátel Mongolska, Vietnamci, Číňané aj.). Dobře byly hodnoceny aktivity pražského Multikulturního centra, které se zaměřuje na důležitou osvětovou činnost.

Beseda prokázala opodstatněnost zařazení otázky migrace do programu KSV, protože se jedná o důležitou demografickou záležitost a závažný společenský problém nejen u nás, ale i ve světě.

 

1. dubna se konal filozofický seminář, věnovaný stati Václava Bělohradského Postkomunistický manifest, otištěné v Právu 8.1.2009. Jednání se zúčastnilo 26 přítomných a řídil ho dr. František Neužil, který v úvodním slovu poukázal na to, že jde o hodně ambiciózní zamyšlení nad současným stavem světa. Autor v něm poukazuje na vyprázdnění idejí levice, v řadě případů správně charakterizuje některé politické prvky, např. pokud jde o bezohledné  prosazování zájmů USA ve světě za prezidenta Bushe ml. Zatímco z politického hlediska je možno s ním v řadě případů souhlasit, třebaže ve svých stanoviscích není důsledný a někdy si i protiřečí, jeho filozofická východiska a filozofické závěry jsou problematické. Upíná se k idealistické filozofii, nihilismu, iracionalismu až mystice (náboženství bez boha) a tím samozřejmě poznamenává svobodnou duchovní a praktickou činnost. Používá marxistickou terminologii, aniž by se vystříhal předpojatostí a už samotný název „postkomunistický“ navozuje otázku, jak lze hovořit o nějakém postkomunismu, když takového stadia společenského vývoje nebylo nikde dosaženo (pokud nepřijmeme propagandisticky šířené charakteristiky historie SSSR a po 2. světové válce i naší země a dalších zemí tzv. socialistického tábora).

Do velice živé diskuse se zapojily dvě třetiny přítomných. Vyslovené názory oscilovaly od osamoceného rigidního stanoviska (na které bylo věcně reagováno) až po ocenění kriticky formulovaných výhrad V. Bělohradského k řadě politických jevů současnosti (odsouzení amerického imperialismu, stav české levice, problematika lidských práv, ochrana životního prostředí a neradostný výhled do budoucna, automobilová mánie, problematika třetího světa aj.).

Diskutující se polemicky vyjádřili k filozofickým východiskům V. Bělohradského, která silně snižují možnost reálného ovlivnění stavu společnosti a spíš vedou k pasivnímu přijímání reality.  Zároveň se shodli na tom, že  nestačí jisté prvky reality  popsat, ale že je také nutné  aktivně hledat reálná východiska. Musí snad valná část světové populace upadnout do naprosté bídy, aby došlo k potřebným změnám? Nezbývá než ještě  hlouběji zkoumat stav společnosti, nespokojovat se s některými provokativními (a zvlášť u mladých lidí i líbivými) konstatováními a neulpívat na individualistických stanoviscích.

Protože v zásadě jde o racionální pochopení komplexu sociální reality a nalézání východisek ze současného stavu, Václava Bělohradského a jeho dílo (včetně statě o postkomunismu), které prodělává pozoruhodný vývoj, není možné ani démonizovat, ani jen nekriticky podléhat jeho vlivu. Tak vyzněl závěr semináře, provedený předsedou odborné rady KSV dr. Jiřím Blechou.

 

18. března se konala beseda na téma O dalším vývoji politických stran, jejíž průběh řídil dr. Jiří Blecha. 25 účastníků vyslechlo úvodní slovo ing. Lubomíra Vacka, který se zaměřil na problematiku existence a působení levicových politických stran ve společenském systému vůbec, na stav působení levice v současné etapě, na aktuální problematiku členské základny KSČM resp. SDS a působení radikální levice v dalších občanských sdruženích (odbory aj.). Rozebral základní rozložení sil v tradičním pojetí levice – pravice – střed a marginální postavení stran, úzce zaměřených na určitou problematiku (zelení, důchodci aj.). Za využití poznatků z řady sociologických průzkumů KSP charakterizoval základní tendence vztahů veřejnosti ke KSČM a k aktuálním politickým otázkám a problémům.

Se zásadním příspěvkem vystoupil dr. Josef Jaroš, který poukázal na aktuálnost výraznějšího působení radikální levicové strany, což vyžaduje řadu zásadních opatření organizačních, programových a strukturálních. Zdůraznil nutnost vymezení pojmu levice vůči nelevici (nebezpečí liberalismu), závažnost problematiky členské základny a působení radikální levice v názorově blízkých sdruženích (např. v odborech). Nemůže jít jen o rozpracování cílů, ale i způsobů jejich dosažení a s kým. Složitost spočívá v tom, že cítíme potřebu modernizace, která se střetává s lpěním na někdejších stanoviscích, neodpovídajících realitám současné domácí a mezinárodní situace. Navrhl zřízení orgánu, který by byl vedoucími orgány radikální levice využíván k oponentuře navrhovaných opatření a postupů.

V bohaté diskusi a podnětné výměně názorů vystoupilo 15 přítomných. Zvlášť poukázali na omezenost a negativní působení pragmatických přístupů, složitost vývoje od počátku 90. let minulého století, stav v dalších hlavních politických stranách ČR, cílevědomou snahu současných vládnoucích kruhů prosadit v naší společnosti americký systém dvou rozhodujících stran střídajících se u moci, na působení sdělovacích prostředků včetně antikomunismu, zkreslování historie a vyvolávání strachu před radikálnějšími názory, na výhodné faktory pro pravici při oslovování mladých lidí. Diskutující zdůraznili  nutnost reálně hodnotit objektivně probíhající globalizaci a integraci (včetně členství ČR v NATO a EU), i když dál platí základní rozdělení názorů ve společnosti, spjaté s tendencí k individualismu nebo naopak k soudružnosti a solidaritě lidí, stručně vyjádřitelné heslem „člověk člověku vlkem“ nebo naopak „dobrý člověk ještě žije“.

 

11. března se konala panelová diskuse na aktuální téma Dopady hospodářské krize na další vývoj české společnosti. Jednání řídil ing. Lubomír Vacek za účasti 40 přítomných.

V úvodu vystoupil ing. Karel Procházka, který se zabýval pojmem ekonomické krize a možnostmi zásahů naší země do jejího průběhu na rozdíl od komplexních ekonomik, jakou představuje ekonomika USA, Ruska, Číny a dalších ekonomických gigantů. Konstatoval, že z tohoto hlediska je postavení české pravice poměrně jednoduché. Naproti tomu  pozice levice je hodně obtížná, a to i vzhledem k ideové nejednotnosti, povrchnosti a nedostatku sebevědomí. Radikální levici musí jít o reagování na krizi vhodnými opatřeními za využití rozporů domácího a mezinárodního kapitalismu a mimo jiné nedopustit závislost státu na MMF, SB a EB, čelit neopodstatněnému zvyšování cen a vlivu monopolů, pomáhat rozvoji družstevnictví a orientovat se na pozitivní přístup k právním záležitostem v tom smyslu, že co není zákonem zapovězeno, je možno realizovat.

Prof. Rudolf Franěk se zabýval charakterem současné krize ve srovnání s krizí let 1929-33 a rozhodujícími faktory a důsledky současné krize. Poukázal na objektivnost probíhajících procesů, na velké změny v charakteru práce, zaměstnání a také nezaměstnanosti (z kolísavé současná permanentní). Také  vzdělávání ztratilo svůj humanizační charakter  a ve společnosti, rozdělené na dolní a horní vrstvy, panuje mimořádně silná tendence individualizace a přizpůsobování. Krize však s sebou nese i výraznější uvědomění si životních a společenských realit a tím také nové možnosti důsledně levicovým, socialisticky orientovaným silám, pro které se významným spojencem stává demokracie a její zásadové prosazování v probíhajícím politickém zápasu.

Dr. Jiří Zelina se zabýval komplexem psychologických důsledků ekonomické krize: výrazným nárůstem pocitu nejistoty, stresu, počtů sebevražd (nezaměstnaných i samotných podnikatelů). Za posledních dvacet let došlo k zvýraznění  individualistických  tendencí ve vztazích mezi lidmi. Velmi důležitou negativní roli v tom sehrávají sdělovací prostředky a působení režimní propagandy (včetně označování kritiky současného stavu populismem).

V diskusi vystoupilo osm přítomných, kteří uvedli další konkrétní fakta a souvislosti, potvrzující a doplňující základní charakteristiku současné krizové  etapy společenského vývoje. Poukázali na krizový stav euroatlantické civilizace nejen v ekonomické oblasti, na otřesené postavení USA a nerovnoměrný průběh krize ve světě, na kapitalistický charakter tzv. nacionalizace při řešení krizových jevů (banky, automobilový průmysl aj.), na propagandistické zkreslování reality (včetně informací o zvyšování tzv. průměrné mzdy až po zlehčování krize pojmem „chřipka“).  Přítomní se shodli v názoru, že za dané situace není aktuální klást si otázku kdy krize skončí, ale udělat maximum pro to, aby levicové společenské síly sjednocovaly  názory na krizovou situaci  a pokud možno i další postupy v zájmu ohrožených a postižených vrstev.

 

25. února uspořádal KSV přednášku Dr. Stanislava Holubce na téma Minulost a přítomnost sociálního státu. Akci zahájil a diskusi řídil Dr. Ján Mišovič. 25 přítomných vyslechlo faktograficky bohaté úvodní slovo. Přednášející se zabýval sociálně orientovanými opatřeními v průběhu historie lidstva (včetně antiky, Číny a některých jevů v období feudální společnosti). Nejširší pozornost věnoval sociálním důsledkům nástupu a rozšíření kapitalismu po průmyslové revoluci až po kapitalismus druhé poloviny 19. a hlavně první poloviny 20. století. Zabýval se hlavními faktory, které působily na prosazování sociálněji orientovaného zákonodárství v evropských státech a podrobněji rozebral příčiny obtížného prosazování sociálních opatření ve Spojených státech. V závěrečné části přednášky věnoval pozornost poslednímu období, kdy v 70. letech i v souvislosti s nastupující flexibilizací pracovní činnosti a globalizací dochází k stále výraznějšímu trendu odbourávání vymožeností tzv. sociálního státu.

V následné diskusi s dotazy a připomínkami vystoupilo šest přítomných. Ocenili solidní přístup přednášejícího k této závažné problematice a zvlášť poukázali na potřebu výrazněji se zabývat vlivem pokrokového a dělnického hnutí a zemí socialistického tábora na prosazování sociálně spravedlivějšího uspořádání v jednotlivých zemích - aniž by došlo k přeceňování, ale také k podceňování nebo dokonce pomíjení tohoto důležitého faktoru (jakkoli zatím současné podmínky pro takové objektivní zhodnocení nejsou v naší zemi příhodné). Bylo také poukázáno na potřebu dalšího propracování samotného pojmu a pojetí sociálního státu, vyjadřujícího zároveň snižování nerovnosti a nerovnoprávného postavení různých tříd a skupin ve společnosti (problematika nezaměstnanosti, péče o zdraví obyvatel, daňová opatření, rozsah správního aparátu aj.). Všichni přítomní se jednoznačně shodli na tom, že se jedná o jedno ze zásadních a velice aktuálních témat, na které bude KSV dál pamatovat ve svém programu.

 

18. února se konala první akce Klubu společenských věd – filosofický seminář na téma Slovo a tvorba pojmu. S úvodním slovem vystoupil prof. Jiří Bauer, když předtím předal účastníkům písemné šestistránkové shrnutí základní problematiky. Jednání za účasti 20 přítomných řídil Dr. František Neužil.

Prof. Bauer podal podrobnější výklad na téma slovo a jeho význam, vztah slova k empirii, k pozorování, operacionalizace pojmu ve společenských vědách a na téma kognitivní a hodnotící smysl slov. Zvláštní pozornost věnoval  pojmu sociální lingvistika, ale i některým konkrétním pojmům (např. vlastnictví).

V diskusi s náměty a připomínkami vystoupila polovina účastníků, kteří ocenili zasvěcený a věcný úvod do celé problematiky. Poukázali na složitost, mnohotvárnost a zodpovědnost tvorby pojmů vůbec a ve společenských vědách zvlášť (speciálně ve filozofii) a zmínili řadu faktorů ovlivňujících tvorbu pojmů. Zdůraznili nutnost přesnosti a srozumitelnosti pojmů a vliv školní a rodinné výchovy na vytváření a chápání obsahu pojmů. Ke složitosti jejich tvorby přistupuje i fakt, že v řadě případů jsou obtížně přeložitelné (zcela jiné reálné faktory a okolnosti jejich vzniku ve srovnání s prostředím, kde mají být adekvátně použity a osvětleny) a že ve společenských vědách jsou zpravidla spjaty s vyjádřením určitých sociálních skutečností včetně specifických zájmů a morálního cítění.

 

14. ledna Klub sociologů a psychologů spolu s Klubem KSČM v Zastupitelstvu hl. m. Prahy prezentoval výsledky sociologického výzkumu a statistické analýzy na téma „Postavení a životní podmínky seniorů v Praze“. Jednání se zúčastnilo 40 přítomných a řídil ho zastupitel Pavel Ambrož.

S výsledky průzkumu podrobně seznámil přítomné Lubomír Vacek a jeho výklad doplnil další člen týmu zpracovatelů Václav Struhovský.

Senioři představují čtvrtinu obyvatel ČR a v Praze jich je téměř 250 000, z toho 2/3 žen. Průzkum byl proveden na základě zadání pražského magistrátu a rozsahem výzkumu a celkovým pojetím je ojedinělou akcí (shrnující materiál má 100 stran). Pracovalo na něm 70 tazatelů, kteří kladli 663 pražským seniorům celkem 59 otázek z nejrůznějších oblastí jejich současného života (výše důchodu, ekonomická aktivita, bydlení, zdravotní stav, soc. služby, rekreační možnosti, účast na kulturních a sportovních akcích, záliby a koníčky, spokojenost s dosavadním životem, vztahy k seniorům, doléhající problémy atd.).

V diskusi vystoupilo 11 účastníků, kteří v zásadě kladně hodnotili provedení průzkumu a získané poznatky. Kladem bylo zapojení Svazu důchodců do akce (v Praze má 27 organizací a 2 800 členů). Dalším přínosem je možnost srovnávání se situací v jednotlivých krajích ČR. Zároveň bylo poukázáno na to, že se nelze spokojovat s konstatováním, že celková úroveň současného života a postavení pražských důchodců jsou dobré. (Jen samotný měsíční důchod resp. příjem pražského důchodce je v rozpětí 4 600,- až 35 000 Kč – průměr pak činí 11 300,- Kč). Důležitá je interpretace výsledků průzkumu, kdy ze zjištěných údajů vyplývá, že zhruba pětina pražských důchodců má velké nebo značné životní problémy (tj. cca 50 tisíc lidí). Diskutující doporučili soustředit pozornost např. na zvyšování regulovaného a volného nájemného, v řadě konkrétních případů na nedostatečnou ochotu pracovníků sociálních odborů jednotlivých pražských obvodů a magistrátu, na nízké povědomí o možnostech soc. podpor potřebným seniorům, na podmínky umísťování v domovech důchodců, hromadnou dopravu a hrozící zavedení jízdného pro seniory, různé možnosti vzdělávání starších osob na obvodech a na problematiku pražských bezdomovců.

Zastupitelé za KSČM uvítali přednesené náměty a připomínky a sdělili, že je využijí při jednání příslušných orgánů magistrátu.

 

 

2008

 

10. prosince se konala odborná diskuse k pojmu „světový názor“. O úvod do diskuse se postarali Ing. Lubomír Vacek a Dr. František Neužil, který také jednání řídil. Ing. Vacek shrnul základní poznatky o používání tohoto pojmu včetně porovnání vývoje obsahu tohoto pojmu v našich podmínkách (60. léta x současnost) a zvláštní pozornost věnoval výsledkům sociologických průzkumů o obecněji definovaných názorech našeho obyvatelstva v 70. letech a v roce 2006. Dr. Neužil zaměřil pozornost na obecně sociálně politický obsah tohoto pojmu, v němž se obráží celistvý odraz světa ve vědomí, myšlení a konání člověka (obsahující vše z minulých zážitků a praktických zkušeností jedince a lidské pospolitosti, aktivní působení na současné dění a usilování o realizaci myšlenek v budoucnosti). V bohaté výměně názorů, které se aktivně zúčastnila většina z 22 účastníků besedy, bylo zaujato stanovisko k obsahu tohoto pojmu z filozofického, psychologického, sociologického, náboženského, filologického  a řady dalších hledisek (až po pokus o definici, že „světový názor je nejhlubší, nejstálejší a nejobecnější duchovně praktické osvojení světa“). Obšírněji bylo posouzeno i používání termínu „vědecký světový názor“ s poukázáním na fakt, že prověrkou „vědeckosti“ názoru je jeho ověřování a ověření v praktické činnosti člověka.

 

3. prosince se konalo setkání nad knihou „Člověk a vzdělávání v informační společnosti“. Jednání řídil doc. Ivo Látal a 17 účastníků besedy zasvětil do základních myšlenek a celkového pojetí díla autor knihy doc. Petr Sak. Účastníci měli k dispozici souhrnný čtrnáctistránkový materiál (rozeslaný předem také e-mailovou poštou). Diskutující velice kladně hodnotili provedený rozbor historie, současného stavu a výhledu nového fenoménu informační společnosti, výrazně ovlivňujícího dění v současné společnosti nejen tzv. západní civilizace, ale zároveň díky globalizaci dnes i celého světa. V bohaté výměně názorů vystoupilo 10 diskutujících, kteří i na řadě konkrétních případů a poznatků zvlášť poukázali na obrovskou dynamiku rozvoje informační společnosti a jejích technických prostředků, na její mnohostranný vliv na život a kulturu společnosti a člověka jako takového (včetně  bojových „her“ nejen na počítači, ale i v reálu), na změny charakteru valné části lidské činnosti (včetně metod vzdělávání), na zahlcování lidí podružnými informacemi (vymývání mozků) a vytváření živné půdy pro účelové dezinformace. V závěru se konstatovalo, že probíhá velký zápas o mysl člověka a ruku v ruce s ním jde zároveň o zvládnutí a využití prostředků informační techniky v zájmu sociálně spravedlivějšího uspořádání společnosti.

 

26. listopadu uspořádal KSP spolu s Klubem ekonomů přednášku s besedou na téma „Systémový pohled na krize a vývoj“. 23 účastníků vyslechlo přednášku Dr. Ing. Milana Kohoutka a zároveň byl k dispozici písemný materiál, který v zásadě shrnuje danou problematiku. Jednání řídil doc. Pavel Sirůček. Diskuse, v níž vystoupilo 12 přítomných, se zabývala  vzájemným vztahem systémové teorie a teorie chaosu, přičemž byl podtržen zásadní význam objektu posuzování a zkoumání. Zdůrazněn byl také význam působení zákonů dialektiky a velká pozornost byla věnována problematice současné finančně-ekonomické krize včetně historických paralel (1929, 1873). V diskusi se také konstatovalo,  že KSČM nemá k dispozici zásadní vědecké zhodnocení celého období po II. světové válce a jednotlivých etap společenského vývoje do roku 1990.

 

12. listopadu se konala za řízení Ing. Lubomíra Vacka panelová diskuse na téma „Hodnocení dvojích voleb – v ČR a USA“. Za velké pozornosti 65 přítomných provedl souhrnné hodnocení politolog prof. Oskar Krejčí a poslanec KSČM Dr. Václav Exner (člen pozorovatelské mise OBSE při průběhu amerických voleb).  Oskar Krejčí  se zabýval vlivem dlouhodoběji působících faktorů (včetně narůstající ekonomické a sociální nejistoty) na výsledky obojích voleb. Zvlášť se věnoval politickým a ekonomickým alternativám dalšího vývoje a postavení Spojených států po zvolení prvního černošského prezidenta Baracka Obamy a konkrétní situaci po volbách v hlavních českých politických stranách (viz „Volič v ČR i USA odmítli radikální liberalismus“, Haló noviny 15.11.) S konkrétními poznatky z průběhu voleb v USA seznámil přítomné Václav Exner, který zároveň charakterizoval hlavní rozdíly tamního a našeho resp. evropských volebních systémů (viz „Volby v USA – monitoring“, Haló noviny 15.11.). Oba protagonisté zodpověděli celou řadu konkrétních dotazů, jako např. na postavení a působení KS USA,  na zahraničně politické aspekty porážky linie G.W.Bushe a na vliv sdělovacích prostředků na výsledky obou voleb. Akce byla nejsledovanější podzimní akcí KSP.

 

29. října se konala beseda „O zkušenostech z podzimních senátních voleb“, na které za řízení Ing. Lubomíra Vacka se s přítomnými 25 účastníky o své zkušenosti podělili tři kandidáti na senátora za KSČM v Praze – Petr Šimůnek (volební obvod Praha 5 – 6,74 % hlasů), Dagmar Gušlbauerová (Praha 6 – 6,12 % hlasů) a Evžen Smrkovský (Praha 9 – 8,52 % hlasů). Třebaže kampaň ve všech třech případech byla ve srovnání s předešlými volbami mnohem intenzivnější, všichni tři zároveň vycházeli z reálné situace v Praze a také přizpůsobili formy kampaně konkrétní situaci v místě. Zároveň se v odpovědích na řadu dotazů znovu potvrdilo, že je nutno pracovat a v místě působit průběžně, ne jen těsně před volbami. Také se doručuje, aby došlo s předstihem k vytipování nových kandidátů, kteří v dané lokalitě působí a svou veřejnou činností  se stanou známými.

 

8. října uspořádal KSP panelovou diskusi na téma „Banky, zadluženost a úplatkářství“. Za účasti 27 přítomných jednání řídil Ing. Karel Procházka a s úvodním slovem vystoupil prof. Vladimír Kyzlink, který shrnul základní fakta současné krize celé finanční sféry západního světa včetně jejich příčin, mezi nimiž vévodí honba za maximálním ziskem obrovským vzrůstem pochybných spekulací a růstem nesplatitelných dluhů. Porovnal hospodářskou krizi na konci dvacátých let XX. století, kdy šlo o nezvládnutý hospodářský cyklus, zatímco v současnosti jde o selhání ekonomické politiky řídícími složkami od státních a finančních špiček až po manažery jednotlivých finančních institucí (bank, pojišťoven, fin.fondů) včetně závratné výše jejich finančního odměňování. S dalším zásadním příspěvkem vystoupil prof.  Tibor Vaško, který upozornil na historické paralely chování současné finanční oligarchie  hlavně na případech z americké a britské historie („moc zpoza trůnu“).  Velkou pozornost věnoval tzv. Fedu (Federal Reserve System, centralizovaný bankovní systém USA, zabývající se ekonomikou země a regulací peněžních prostředků), jeho založení a dosavadnímu fungování. – S konkrétními doplňky a dotazy vystoupilo 11 přítomných, kteří poukázali na velkou aktuálnost probírané tématiky, zajímali se o případné dopady finanční krize na českou ekonomiku, úlohu nově zřízeného amerického finančního orgánu, postavení Číny v tomto procesu, vliv nákladných válečných akcí USA na vznik finanční krize a postup Evropské unie a jednotlivých evropských států. Bylo také poukázáno na to, že obyvatelé ČR si zatím závažnost situace neuvědomují (což se zračí i v nejvyšší zadluženosti českých domácností), zatímco je vyvíjena obrovská snaha ve světě i u nás zabránit případné panice. Zazněla také kritika, že levice a KSČM nemají dostatek sil a odvahy důsledně poukazovat  na výrazné negativní prvky v naší  ekonomice a finanční sféře (výše deficitu rozpočtu, růst zadluženosti domácností, zadluženost státu v zahraničí) a bojovat proti vytváření nerovných vazalských vztahů (vliv Světové banky, Mezinárodního měnového fondu aj.), kdy tyto instituce vždy prosazují zájmy určitých kruhů. Všichni přítomní oceňovali uspořádání této akce zvlášť pro její mimořádnou aktuálnost.

 

1. října se konal filozofický seminář k problematice pojmu proletariát. Ing. Lubomír Vacek v úvodnímu slovu shrnul základní přístupy k definování tohoto pojmu a to i ve vztahu ke klasické Leninově definici pojmu společenská třída. Zároveň na řadě konkrétních údajů poukázal na naléhavou potřebu  pojem proletariátu zkoumat s ohledem na současnou sociální strukturu u nás, v celém tzv. západním světě, ale i  v ostatních částech světa. Dr. František Neužil, který jednání řídil, zvlášť podtrhl význam Leninovy definice třídy. Ze 17ti přítomných se do podnětné a chvílemi i silně polemické  výměny názorů zapojilo 11 účastníků. Jako jeden z nejpozoruhodnějších příspěvků byl  přítomnými hodnocen rozbor  dr. Blechy, věnovaný pojmu proletariát v relaci se současnou naší sociální strukturou a  použitím tohoto pojmu Marxem a Engelsem v Komunistickém manifestu a v pozdějších jejich dílech. Přítomní se  shodli v tom, že tento pojem patří jak do filozofie, tak do politologie, ekonomie, sociologie a dalších společenských věd, že je nezbytné zkoumat ho jak z obecného hlediska, tak i ve vztahu  ke konkrétní situaci v jednotlivých zemích či oblastech světa a že zvláštní pozornost  vyžaduje zkoumání pojmu diktatura proletariátu v relaci k hodnocení budování socialismu v SSSR a dalších zemích po II. světové válce. Účastníci semináře zároveň považují za potřebné tuto problematiku  zahrnout i do dalších plánů činnosti KSP.

 

24. září uspořádal KSP spolu s Pražskou radou Levicového klubu žen besedu o ženách v islámu. Třicet pět účastníků besedy, jejíž jednání řídila Zuzana Exnerová, vyslechlo úvodní vystoupení Lídy Prokopové, která poutavým způsobem zasvětila do historie a obsahu učení islámu, zvlášť ve vztahu k postavení ženy ve společnosti, jež je podstatně příznivější než jak dnes běžně líčí zmanipulované sdělovací prostředky. Na řadě osobních zkušeností a konkrétních příkladů chování žen a mužů arabské vyšší společnosti dokumentovala situaci v těchto vrstvách arabského obyvatelstva. V bohaté diskusi vystoupilo deset přítomných, kteří poukázali na rozdílnou situaci v jednotlivých arabských zemích a v jednotlivých sociálních vrstvách a také na změny, k nimž v celé této oblasti v průběhu XX. století a v posledních dvaceti letech došlo. V souvislosti s frekventovaným pojmem terorismu diskutující i na základě osobních zkušeností poukázali na důsledky agresivního prosazování zájmů a „kultury“ západního světa v této oblasti světa. V závěru besedy L. Vacek dal do souvislosti náboženskou situaci arabského světa s výsledky průzkumů religiozity u nás. Zároveň uvítal společné uspořádání této besedy a přislíbil, že v programu KSP na příští rok bude pamatováno na možnost uskutečnění společné akce s LKŽ, což přítomní s povděkem přijali.

 

17. září se konal filozofický seminář, na kterém tvůrce PC stránek „Základy marxistické filozofie“ RSDr. František Ledvina informoval o jejich obsahu a také o ohlasu, se kterým se setkávají. Jednání semináře za účasti 24 přítomných řídil dr. František Neužil a v živé diskusi byl velmi kladně přijat tento počin včetně několika doporučení, jak dál na tématu pracovat co do obsahu i způsobů a dalším zatraktivnění prezentace. - S takovým materiálem se na webových stránkách jen tak nesetkáme. Na www.marxismus.cz  pod heslem „Základy marxistické filozofie“ nalezne zájemce osobní stanovisko autora nejen k problematice základní filozofické otázky, ale i na taková témata jako člověk a společnost, sociálně ekonomické uspořádání společnosti, úloha osobnosti a mas v dějinách, společenské vědomí, náboženství nebo politické uspořádání společnosti. Text je velice sdílný a jeho autor se důsledně řídí myšlenkou, že „marxismus není dogma, ale návod k myšlení a jednání“.

 

18. června se konal filozofický seminář na téma „O lidské přirozenosti“. Jednání řídil dr. František Neužil,  který v obsáhlejším úvodu poukázal na to, že pojetí člověka v marxismu se vyznačuje dialektickým přístupem k této problematice a odmítavým stanoviskem k naturalismu stejně jako spiritualismu. Poukázal na to, k čemu také dospěla bohatá výměna názorů všemi diskutujícími, že existuje provázanost biologicko genetických, společenských a psychologických faktorů při posuzování této závažné problematiky. Z 15ti účastníků vystoupilo s řadou konkrétních podnětů 8 přítomných, kteří se shodli, že problematiku nelze redukovat jen na nějakou biologickou podstatu, což je vždy spjato s ideologickým zkreslováním. Ve 20. století došlo k velkému rozvoji antropologie jako vědy o člověku a z filozofického, sociologického i politologického hlediska se bude KSP touto problematikou dál zabývat.

 

14. května se konala panelová diskuse na téma „Životní úroveň v ČR a dopady sociální reformy“. Jednání zahájil a řídil ing. Lubomír Vacek, který podtrhl aktuální význam této problematiky. S obsáhlejšími úvody do diskuse vystoupili Ing. Václav Věrtelář (HaNo) a poslanec dr. Miroslav Opálka.

Ing. Věrtelář se podrobně zabýval třemi okruhy otázek: čím se měří životní úroveň, k jakému vývoji v této oblasti došlo včetně současného stavu a jaké z toho vyplývají závěry ve výhledu do budoucnosti. Dokumentoval nepřímou závislost životní úrovně na velikosti hrubého domácího produktu a zakrývání narůstajících sociálních rozdílů zdůrazňováním rostoucí výše průměrné mzdy. Vedle ukazatelů osobní spotřeby poukázal na výraznou roli společenské spotřeby do roku 1989. Nižší životní úroveň ve srovnání s předlistopadovou situací mají vrstvy obyvatel v zaměstnáních s nízkými příjmy (zvl. manuální pracovníci v průmyslu, zemědělství a službách) a valná část důchodců.  Další zvyšování životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva je závislé na patřičném zvyšování příjmů, které je odvislé od růstu národního bohatství (v této souvislosti se zabýval přesuny ve struktuře národního hospodářství,  zánikem řady významných podniků, působením zahraničního kapitálu).

Dr. Opálka věnoval zvláštní pozornost mezinárodním faktorům, které po roce 1989 působí v oblasti životní úrovně včetně členství ČR v Evropské unii. Výrazný je tlak proti solidaritě (oklešťování někdejšího „sociálního státu“). Celá řada opatření je zaměřena na bohatnutí bohatých, hlavní zátěž se soustřeďuje na střední třídu a nízkopříjmové skupiny obyvatel jsou vydány napospas. Takový je v podstatě i smysl postupu současné vlády za vedení ODS. V další části svého vystoupení detailně rozebral nejdůležitější konkrétní vládní postupy a návrhy zvlášť při zavádění tzv. jednotné daně, reformě zdravotnictví a dalších vládních opatřeních.

Panelová diskuse se konala za účasti 23 přítomných a s konkrétními dotazy a připomínkami vystoupilo 9 účastníků. Zvlášť bylo poukázáno na význam odlivu kapitálu do ciziny, velký objem zisku odcházejícího do zahraničí (odhadem 27 %) a nedostatečné využití těchto faktů v činnosti KSČM (přesné údaje nejsou k dispozici), působení šedé a černé ekonomiky, stav českých zásob zlata, výraznou roli společenské spotřeby do r. 1989, srovnání životní úrovně u nás se stavem na Slovensku. Zdůrazněn byl vztah životní úrovně se způsobem života, kde se projevuje hlavně nárůst konzumního faktoru (včetně růstu zadluženosti). Konstatovalo se, že u nás došlo  k ústupu od kolektivního sdílení rizik a většímu upnutí se k individuálnímu zajištění vyšší životní úrovně, k čemuž je nutné přihlédnout v další činnosti. Výměna názorů i díky oběma hlavním referentům byla velice živá a podnětná. Problematika má celou řadu sociologických a dalších aspektů, které budou i nadále sledovány Klubem sociologů a psychologů.

 

23. dubna uspořádal KSP besedu na téma „Sociálně politická situace v Latinské Americe“. Jednání se zúčastnilo 24 přítomných a řídil ho doc. Látal. V úvodu Ing.Vladimír Horák i na základě svých dlouhodobých osobních zkušeností podal fundovaný přehled o celkovém vývoji v této oblasti v posledním čtvrtstoletí a detailně charakterizoval současnou situaci i v jednotlivých zemích. Po neúspěších původně preferované neoliberální politiky se v řadě těchto zemí nejchudší, ale i střední vrstvy radikalizují. Snaží se o změnu současného stavu, i když jejich představy o eventuálním novém společenském uspořádání musí respektovat místní reálie. V čele řady států jsou levicově orientovaní politici (Venezuela, Bolivie, Brazílie, Chile, Peru, Uruguay a nyní i Paraguay). Působení Kuby, s níž ovšem nemají všechny státy stejně dobré vztahy jako Venezuela, se projevuje zejména ve zdravotnictví a školství. V živé diskusi  vystoupilo 10 účastníků, kteří ocenili přínosný sociologický obsah besedy.

 

16. dubna se konal filozofický seminář na téma „K biologické evoluci člověka“. Jednání řídil dr. Neužil, který se v úvodním slovu zabýval historií a vývojovými perspektivami člověka s tím, že to je právě marxismus, který poskytuje celistvý pohled na člověka z biologického a mimobiologického hlediska a to vždy za působení příslušných společensko kulturních forem a vlivů (v této souvislosti vyzvedl význam díla B. Engelse: „Podíl práce na polidštění člověka“). V bohaté diskusi s řadou podnětným názorů vystoupilo téměř všech 16 účastníků semináře, kteří se zvlášť zabývali současnými trendy, filozofickými přístupy a tendencemi, působícími v této oblasti poznání.

 

2. dubna uspořádal Klub sociologů a psychologů besedu na téma „Změny v sociální struktuře české společnosti od roku 1948“. Ing. Vacek v úvodním slově nastínil základní proměny a tendence vývoje v průběhu těchto let (dokumentovaných také statistickými údaji a výsledky řady průzkumů). Poukázal také na řadu různorodých faktorů, ovlivňujících tento vývoj. Doc. Haubelt ve svém zásadním vystoupení dokumentoval a zdůraznil, že dějinný vývoj nelze hodnotit normativně a jeho poznání je mnohovrstevnatým dlouhodobým procesem. Z 30 přítomných se do bohaté a podnětné diskuse  zapojilo 17 účastníků, kteří se soustředili hlavně na postižení vnitrostátních i mezinárodně politických příčin zvratu vývoje československé společnosti po listopadu 1989.