KLUB SPOLEČENSKÝCH VĚD

Návrat na hlavní stránku

Archiv - zpět na ostatní informace

Archiv aktivit Klubu - vybraná položka:

Pondělí 28. července 2014

http://www.halonoviny.cz/articles/view/26472700

Smutné oslavy Poldovky

Rozvoj průmyslové výroby, a zvláště hutnictví, v devatenáctém století byl přímo podmíněn tehdejším rozvojem vědy a techniky. Výroba strojů vyžadovala nové konstrukční materiály, ale také nové nástroje potřebné k jejich výrobě. Na konci osmdesátých let devatenáctého století mělo Kladno za sebou více než třicetiletou tradici hutnického města.

Na jaře roku 1889 bylo rozhodnuto vybudovat pro zvýšenou potřebu oceli speciální ocelárnu. Volba při výběru místa padla z mnoha oprávněných důvodů na Kladno. Již 6. dubna 1889 byla okresnímu hejtmanství na Smíchově zaslána žádost o povolení ke zřízení ocelárny POLDI - HÜTTE. Jméno bylo vybráno podle manželky zakladatele hutě Carla Wittgensteina. Dne 18. května byla žádost kladně vyřízena.

Rok založení Poldiny hutě byl pro Kladno jedním z nejbouřivějších v celé jeho dosavadní historii. Stávka horníků, která vyvrcholila při červnové slavnosti Božího těla, byla krvavě potlačena střelbou přivolaných četníků. Padly jí za oběť tři děti, zraněno bylo dvanáct horníků a hutníků. Tyto události zpracovala ve svém slavném románu spisovatelka Marie Majerová.

Stavba Poldiny hutě proběhla vcelku v souladu s původním záměrem. Datum zahájení výroby oceli není přesně známo. Válcovna však byla spuštěna 26. listopadu 1890. Počáteční sortiment celé Poldiny huti zahrnoval především nástrojové uhlíkové oceli a uhlíkové oceli pružinové.

V roce 1893 byla pro ochranu výrobků hutě patentována ochranná známka s profilem ženské hlavy, nad jejím čelem byla umístěna pěticípá hvězda, symbol vývozu do pěti kontinentů. V roce 1916 vedení hutě rozhodlo o vybudování nového závodu v Chomutově, protože v okolí Kladna již nebylo místo. Hlavním výrobním programem tohoto závodu Poldiny hutě měla být výroba velkorážné munice.

Vznik samostatné Československé republiky přinesl Poldině huti řadu komplikací. V lednu 1920 předložilo ředitelství Poldiny hutě na základě zákona o nostrifikaci ministerstvu obchodu usnesení valné hromady akcionářů o přesunu sídla společnosti z Vídně do Prahy, notářské osvědčení o převodu devizového kapitálu pod kontrolu domácích bank a osvědčení o tom, že většina členů správní rady má československou státní příslušnost.

Původní klasický výrobní program Poldiny hutě - předvalky, válcovaná a kovaná, profilová tyčová ocel a výkovky - byl výrazně rozšířen o technologicky náročný, ale ekonomicky výhodný sortiment.

Období let 1930 - 1933 bylo poznamenáno světovou hospodářskou krizí, která v Československu vyvrcholila v roce 1932 a zvlášť těžce postihla hutnictví železa. Na další vývoj Poldiny huti měly vliv státní objednávky pro vojenské účely a rostoucí zbrojní konjunktura před druhou světovou válkou.

Koncern Poldiny hutě představoval svou výrobní orientací a možnostmi pro nacistické Německo jeden z podniků mimořádné důležitosti. Po okupaci v roce 1939 se Poldina huť stala součástí koncernu Herrmann Göring Werke.

V noci ze 4. na 5. května 1945 převzala huť Revoluční závodní rada. Prvním opatřením Revoluční závodní rady bylo zabezpečení chodu provozů a obnova výroby. Situace byla kritická. Proti roku 1937 poklesla v roce 1945 výroba surové oceli na 45 %, výroba válcoven na 58,5 %, v zápustkových kovárnách poklesla produkce na 59,9 % a ve volných kovárnách až na 21,7 %. Oddělení oceláren a válcoven se na předválečnou úroveň roku 1937 dostala již v průběhu roku 1946.

Dne 7. března 1946, s platností od 1. ledna 1946, byl vytvořen národní podnik Spojené ocelárny, zahrnující 30 závodů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. V lednu 1952 byly Spojené ocelárny redukovány pouze na dvě kladenské hutě, Koněv a Poldi.

Druhá polovina padesátých let znamenala novou orientaci v požadavcích na hutní výrobu. XII. sjezd Komunistické strany Československa v roce 1962 a po něm XIII. sjezd v roce 1966 v rámci úkolů na zvýšení produkce hutního průmyslu poprvé zdůraznily potřebu rozvoje výroby ušlechtilých ocelí. Rozšíření kapacit a modernizace výrobních zařízení spolu se zaváděním progresivních technologických postupů ve výrobě ušlechtilých ocelí Poldi se staly základní podmínkou pro plánovaný rozvoj celé řady průmyslových odvětví národního hospodářství.

Počátek sedmdesátých let byl jedním z nejvýznamnějších období v historii kladenských hutí. Usnesení předsednictva vlády v roce 1972 uložilo konkrétní úkoly na zastavení neefektivních provozů a výstavbu nového závodu na výrobu ušlechtilých ocelí v prostoru obce Dříň. V historii národního podniku Spojené ocelárny nastávala nová etapa, která měla velkou perspektivu nejen pro celý podnik, ale i město Kladno a jeho nejširší okolí.

Ocelárna na Dříni byla řešena moderně, s přihlédnutím ke zvláštnostem výroby ušlechtilých ocelí. Růst výroby umožnil postupně zastavovat zastaralé provozy s těžkou manuální prací. Další rozvoj byl orientován na vývoj nových materiálů, výrobních postupů a technologií a zvyšování užitných vlastností výrobků.

V roce 1989 výrobky se značkou Poldi dovršily prvních 100 let své existence na domácích i zahraničních trzích. Na výstavě Brusseles Euréka v roce 1990 obdržela Poldi zlatou medaili za ocel Poldi Atabor, sloužící k ukládání jaderných odpadů.

Plánovaný rozvoj v oblasti výroby, technologie a sociální péče i dobrých perspektiv pro všechny, kteří spojili své životy s největším výrobcem ušlechtilých ocelí v Československu, byl tvrdě ukončen probíhající privatizací. Noví soukromí vlastníci nedokázali zabránit ohromné nezaměstnanosti, která v regionu vznikla (o práci přišlo 19 tisíc zaměstnanců), ani devastaci rozsáhlého komplexu Poldovky, jehož jsme dnes svědky.

František KOVANDA, Ladislava ŠIMKOVÁ, Karel TURANSKÝ

Poslední aktualizace:
1.9.2014 © KSV, LA

webadmin@klubspolved.cz