Hano.gif

 

Pondělí 30. června 2014 (Naše pravda)

 

http://www.halonoviny.cz/articles/view/24963998

 

Levicové myšlenky jsou stále platné

Dokázali to v posledních letech autoři mnoha odborných, vědeckých a výzkumných prací. Ty významné nedávno ocenil Klub společenských věd pod patronací místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR a předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa. Třem předním autorům udělil Klub na návrh odborné poroty hlavní ceny.

Miloslavu Formánkovi za práci »Cesta k socialismu«. Kniha popisuje a odhaluje mnohé příčiny pádu prvního pokusu o vybudování socialistické společnosti v Československu a mnohé otázky oprávněně nastoluje. Práce pomáhá vyrovnat alespoň částečně časový skluz plnění úkolu hodnocení minulosti.

Jiřímu Křesťanovi za obsáhlou knihu »Zdeněk Nejedlý - politik a vědec v osamění«, která zachycuje, rozhodně ne černobíle, všechny oblasti mnohostranné činnosti Nejedlého jako politika, ideologa, vědce, pedagoga, spisovatele, i jeho osobní život. Autorův seriózní biografický výklad vysoce převyšuje úroveň většiny současných historických prací.

Petru Sakovi ve spolupráci s Karolínou Kolesárovou za knihu »Sociologie stáří a seniorů«. Kniha jedinečným způsobem objektivně zachycuje problematiku generace našich seniorů. Analyzuje na podkladě množství sociologických dat jejich postavení a reflektuje jejich obecné i specifické charakteristiky v teoretické i empirické rovině.

Autory oceněných prací jsme požádali o rozhovor k jejich dílu a tvůrčím záměrům:

Co vás inspirovalo a vedlo k vytvoření oceněného díla?

Formánek: Na otázku, proč se socialistické politické a hospodářské uspořádání u nás i v dalších zemích nesetkalo s trvalým úspěchem, hledaly a dosud hledají odpověď početné publikace levicového i pravicového zaměření. Důkladnější prodiskutovanou analýzu zatím nepředložily ani radikálně levicové strany.

Diskuse o těchto otázkách - jakkoli je často bolestivá - je nutná i v rámci KSČM. Oprávněně se poukazuje především na vnitřní důvody kolapsu, zvláště v politice KSČ. Nepodceňuje se ale ani význam vnějších podmínek, závislostí, v nichž se ocitalo Československo v rozhodujících okamžicích svých dějin.

Dějiny a »velké příběhy« neskončily, společnost prostě nenajde svou rovnováhu, dokud se nebude točit kolem Slunce - kolem práce, jak to vyjádřil Karel Marx. Můj příspěvek je přes svou obšírnost jen náčrtem tématu, které je příliš složité, než aby bylo možné se jej jedním pokusem uspokojivě zhostit.

Křesťan: Dlouho jsem studoval myslitele, kteří se zabývali českou otázkou či smyslem českých dějin. Po listopadu 1989 bylo jasné, že Masarykem či Havlem se začne zabývat spousta badatelů. Já jsem se vědomě chopil tématu, smeteného antikomunistickou vlnou do kanálu. Zdeněk Nejedlý se mi zdál mezi mysliteli, ovlivněnými marxismem, jako jeden z nejzajímavějších. On přitom, jak už kdysi ukázal Miloslav Ransdorf, marxistickou filozofii moc neznal, do KSČ vstoupil až v létě roku 1939 v Moskvě. Špičkový vědec, uznávaný i ve světě, vynikající pedagog, obdivovatel husitství, národního obrození, ale i Masaryka, milovník hudby a literatury 19. století, který ale měl rád třeba i Osvobozené divadlo nebo básně svých žáků Jiřího Wolkera, Vítězslava Nezvala či Jaroslava Seiferta - zajímalo mě, proč příslušník elity zatoužil splynout s masovým sociálním hnutím. A nebyl v té době zdaleka sám.

Sak: Spíše než inspirovalo, tak vyprovokovalo. Byl to přístup médií a politiků k seniorům, které vnímali jako problém pro společnost a mladou generaci, učili vnímat seniory jako skupinu lidí, která jim bere práci a ještě musí pracovat na jejich důchody. To, že senioři celý život vytvářeli hodnoty a platili si »na důchod«, se bagatelizovalo. Proto jsem se rozhodl věnovat se problematice seniorů, stáří a proměnám těchto kategorií, a přinést jiný pohled na seniory. Zažádal jsem o grant, který jsem získal, a následujících pět let jsme na grantu pracovali. Monografie Sociologie stáří a seniorů je vyústěním tohoto grantu.

Můžete z vaší práce vyzvednout to podstatné, co jste chtěl dosáhnout?

Formánek: Studie dospívá na základě logicko-historické analýzy k závěru, že prvotní forma socialismu měla podstatné znaky socialistické společnosti, jak byly v obecných rysech načrtnuty klasiky marxismu. Rozpětí mezi výchozími socialistickými teoriemi a jejich realizací v praxi však bylo značné. Snaha ukázat na jeho povahu a příčiny patří k jádru této analýzy. Historicky významnou však byla sama skutečnost, že ke vzniku této prvotní formy socialismu došlo. Země, které zkolabovaly, dávaly přese všechno najevo pozoruhodný emancipační potenciál, a ty, které v této cestě pokračují, jsou vnímány jako svého druhu »osvobozená území«, schopná dalšího rozvoje.

Lidé, kteří celý svůj život věnovali budování spravedlivější společnosti, se nemusí za své životní dílo stydět. Kritikům socialistické cesty se nedaří zvrátit pocit, že navzdory všem selháním tu lidstvo cosi drahocenného ztratilo. Odsudky mají jen demoralizovat a oslabovat síly, jež ohrožují systém, který si uvědomuje, že jeho poslední vítězství na sklonku dvacátého století nebylo vítězstvím konečným.

Křesťan: Podařilo se mi snad dokázat, že k socialistickému hnutí byli přitahováni mnozí vynikající intelektuálové, kteří v něm viděli naději v překonání sociální nespravedlnosti, v rozumnou, plánovitou správu veřejných věcí. Zdeněk Nejedlý se v roce 1918 stal členem realistické strany, po jejím zániku spolupracoval s komunisty, národními socialisty i sociálními demokraty. S KSČ se těsně sblížil ve třicátých letech, pod vlivem velké hospodářské krize. Tehdy také komunisté začali přijímat s větším pochopením národní témata – cítili ohrožení vlasti nacismem. KSČ získala obrovskou autoritu, protože dokázala vnímat starosti obyčejných, neprivilegovaných lidí, a protože její členové prokázali hrdinství v boji za osvobození vlasti. Nejedlý byl přesvědčen o tom, že komunisté jsou dědici nejlepších národních tradic. Kniha sleduje ovšem i rozčarování, jež přinesla zejména 50. léta. Nejedlý se bál, že se stane obětí politických procesů.

Sak: Výsledkem grantu bylo sedmnáct realizovaných empirických výzkumů a analytických studií, které přinesly celou řadu nových poznatků o stáří a seniorech. Problémem bylo rozhodnout, které z nich se nevejdou do knihy. Výzkum »Tři generace« mimo jiné ukázal, že od poloviny 19. století nejvýraznější generací byla generace narozená před druhu světovou válkou zhruba do roku 1940. Byla to generace, která byla spojena jako objekt i subjekt s nejvýznamnějšími změnami ve společnosti, ona se nejvíce zasloužila o proměny ve všech oblastech života společnosti, a v každé životní fázi se podílela na politické společenské změně.

Stáří má svůj specifický a nezastupitelný význam pro jedince a společnost, a obsahuje potenciál vyvrcholení života. Ovšem jak se tento potenciál naplní, záleží v individuálním rozměru na každém jedinci a ve společenském na kvalitě společnosti. Pokud je společnost schopna vstřebávat přidanou hodnotu, která vzniká jako kvintesence celoživotních zkušeností a životní reflexe v nové kvalitě vědomí seniora, znamená to výrazné obohacení společnosti. Neoliberální společnost toho však není schopna, protože člověka vnímá pouze jako lidský zdroj tvorby zisku. Z toho pak logicky vyplývá, že senioři jsou pro společnost zátěž.

Jaké máte tvůrčí plány do budoucna?

Formánek: O »budoucnu« neuvažuju, plánuju na měsíce, ne na léta. Na Cestu k socialismu navazuje monografická studie, která analyzuje aktuální vývoj kapitalismu ve světě a jeho obnovu u nás. Její vydání slibuje vydavatelství Futura ještě do pozdního léta tohoto roku. Do konce roku plánuji dokončení třetí části těchto prací, která se zabývá socialismem v 21. století.

Křesťan: Užívám si teď trochu toho, že se ráno probouzím s vědomím, že nemusím psát o Zdeňku Nejedlém. Viděl jsem jej každý den z těsné blízkosti, takže jsem vnímal i jeho negativní vlastnosti, jeho ješitnost, touhu po moci. Nechoval se zrovna příkladně ke své hodné a oddané manželce, dokázal být nepříjemný i k přátelům a spolupracovníkům… Nyní tedy píšu recenze a posudky na práce jiných historiků a těším se zejména z toho, že přicházejí studenti či mladí vědci, kteří se dívají na svět bez předsudků a hledají si v pramenech svou pravdu. Já sám si »hýčkám« pár témat, spojených s dějinami komunismu a socialismu v Československu, snad některé časem uzraje. Už letos se ovšem čtenáři dočkají mé knížky o tzv. případu Václava Talicha. V ní oživím polemiky o problému kolaborace a »národní očisty«. Jde o otázku odpovědnosti umělců a intelektuálů, o lidskou statečnost a zbabělství. Prozradím jen tolik: nic není jednoduché.

Sak: V současnosti jsem se poněkud odklonil od sociologie. Pracuji na teorii bezpečnosti, je to interdisciplinární téma, v němž sociologie představuje pouze jednu rovinu problému. Řešit problém za pomocí řady vědních disciplín, filozofií počínaje, je pro mne lákavé a současně je to velká výzva.

Karolína Kolesárová, která žije na Slovensku, se stará o tříletou dcerku, a to je její nejbližší budoucnost.

Lubomír VACEK