10.11. 2010

Životní způsob ztratil svoji pevnou osu

PRAHA – V posledních letech se masově rozšířil životní způsob, v němž již ústřední roli nehraje práce, kdy už není osou identity člověka a etikou jeho života.

Pojetí práce jako zdroje bohatství se vytrácí, prestiž získává věcné bohatství, tlak na flexibilitu práce a pracovní síly přinesl pocit nejistoty a mentalita dlouhodobosti ustoupila mentalitě krátkodobosti, prohlásil na besedě Klubu společenských věd »Změny životního stylu v posledních 10 letech« sociolog Ján Mišovič.

Sdělil, že v USA se očekává, že mladý člověk během produktivního věku 15krát změní zaměstnání. Jak podotkl, negativní psychologické dopady toho se odrážejí v úvahách o vypisování práce »na lékařský předpis«. Poukázal na dopady vyššího životního tempa a přesunů pracujících lidí na rozpad rodin, na přechod jejich modelu od vícegeneračního na dvougenerační a na ztrátu některých funkcí rodiny. Uvedl, že během pár desetiletí se podíl mimomanželských dětí zvýšil z 8 na 35 %, a že jednočlenné domácnosti tvoří již čtvrtinu domácností. Jak dodal, oběma procesům vychází vstříc výroba, služby a jejich marketing. Konstatoval i obecnější efekt marketingu, jemuž se daří budit dojem, že dříve luxusní zboží je nutné pro život. Podtrhl, že ale životní úroveň je širší pojem, než jen rozsah spotřeby, ale též úroveň služeb, zdravotnictví, vzdělávání a dalších stránek života.

V diskusi sociolog Lubomír Vacek na příkladu bydlení vyložil rozdíl mezi životním způsobem (velkých skupin lidí) a stylem (jedinců). Diskutující dále upozornili na růst parazitického způsobu obživy. Připomněli významné faktory změny životního způsobu po r. 1989, jako zahraniční půjčky dovolující liberalizaci dovozu nebo zadlužení domácností, jež ovšem vneslo do myslí osob strach a poslušnost. Vyslovili názor, že ČR nabyla koloniální rysy nejen kvůli zahraničnímu vlastnictví výrobců a bank, ale i kvůli trendům ve vzdělávání či zdravotnictví. Znepokojení vyslovili z rostoucího významu výrobních vztahů na úkor výrobních sil a postavení člověka nikoli jako výrobce, nýbrž jako spotřebitele. Schopnost levice ovlivnit tyto procesy limituje přitom i její pravdomluvnost, zaznělo závěrem debaty.

(kru)